Guka Omarová, která dostala s cenou 12 tisíc euro, natočila v kazašsko-rusko-německo-francouzské koprodukci silné drama postiženého chlapce, který se jako poskok ocitá ve světě mafiánů. U černých sázek na zakázané boxerské zápasy se zároveň setkává s mladou vdovou po zápasníkovi a s ní poznává kouzlo normálního života ve zdecimované kazašské realitě. Jeho snaha zajistit jí peníze, a pomoci jí tak k důstojnějšímu životu, ale vyprovokuje tragické i dojemné finále.

Nejvíce cen, celkem čtyři, si odvezl snímek Kontrol maďarského tvůrce Antala Nimroda. Ve filmu, který se odehrává v metru, autor s nadsázkou ukazuje život budapešťských revizorů, a přitom si ironicky pohrává s žánry filmu: s béčkovým thrillerem, melodramatem, hororem i filozofickou reflexí člověka v moderním dravém světě. Ačkoliv se člověk může stát kontrolorem, život kontrolovat nemůže.

Cenu za režii obdržel Sulev Keedus za film Somnambul a Speciální cena za umělecký přínos připadla chorvatskému snímku Ta divná splitská noc Arsena Antona Ostojiče. Porota, v níž Česko zastupovala filmařka a herečka Theodora Remundová, se rozhodla udělit i Zvláštní uznání odvážnému polskému obrazu dnešní kapitalistické reality Veselka Wojtka Smarzowského.

Gedeonovo Unisono i kapitalistická reality Veselka

Příběh, který vzdáleně připomene slavnou stejnojmennou hru Stanislawa Wyspianského, odhaluje během tance a venkovské pijatyky při svatební slavnosti cynické obchody v rodině novodobého podnikatele a všudypřítomnou korupci. Smarzowskému se podařilo zábavně a přitom přesně vystihnout charaktery z provinční vesnice, kde je chvíli v hospodě hrdinou i ten, kdo vypije nejvíce a potom objede sál na kole, zatímco i ten největší zbohatlík může během opilecké noci přijít o všechno.

Festival byl letos věnován českému filmu. Ačkoliv zde oceňují například naše oscarové úspěchy i řemeslnou úroveň scénářů a specifický smysl pro humor, nešlo přehlédnout, že u nás poměrně populární filmy jsou tu přijímány méně vstřícně.

Se zahraničním publikem komunikují totiž obtížněji než s domácím. "České filmy jako by vypovídaly o světě, který již dávno zanikl a který nemá moc společného s naší současností," svěřila se jedna divačka.

Přesto měla přehlídka české kinematografie úspěch, stejně jako Gedeonova filmová hříčka o Evropské unii Unisono, která s mnoha dalšími krátkými snímky festival uzavřela. Gedeon v něm nechal představitele evropských institucí i médií, kteří žijí u nás, zazpívat naši národní hymnu. Česká ironie se nezapře.