Co pro vás znamená spolupráce se Stingem?

Hraji s ním od turné k albu Brand New Day (od roku 1999 pozn. redakce). Spolupráce s ním se skutečně nezaměnitelně vepsala do mé kariéry. Sting je vynikající muzikant, píše skvělou hudbu, ve které dbá na náladu.

Nedělá vám jako jazzmanovi problémy hrát poprock?

Ne, je to úplně v pohodě, Sting je velký muzikant, který ukazuje, že v hudbě nejsou hranice. Navíc jsem byl vždy obklopen popem a rockem, takže na tom nevidím nic nezvyklého. Už v roce 1990 jsem byl členem doprovodné skupiny Paula Simona, hrál jsem také s Joni Mitchellovou a s Natalií Merchantovou.

Není pro vás jako pro jazzmana lepší hrát v klubech?

V klubech hraji rád, mají nezaměnitelnou atmosféru, ale po pár měsících turné se Stingem musím říci, že i mohutný zvuk v halách má něco do sebe. Chybí tam sice intimní atmosféra, zato je tam velká dynamika.

Na čem postavíte pražský koncert, na písních z poslední desky When I Fall In Love?

Ne, nebudu na něm hrát jen písně z této desky, která je ryze lyrická. Zkombinuji je se skladbami z předchozích desek, včetně tech vlastních, takže koncert bude dynamičtější a pestřejší.

Proč jste na toto album, natočené za doprovodu smyčcového orchestru, zařadil skladby Gershwina, Berlina a Morriconeho?

Všechny tyto písně mají v mém srdci zvláštní místo, patří k mým oblíbeným, vyrůstal jsem s nimi. Jde o nadčasové skladby se silnými melodiemi, které mají stále co říci. Poskytují přitom možnost prezentovat trubku jako melodický a lyrický nástroj.

Váš tón je velmi měkký. Který trumpetista vás nejvíce ovlivnil?

Jednoznačně Miles Davis, protože on dokázal hrát na trubku jemně a potichu. To bylo něco úplně nového. Do té doby byla trubka pronikavý ostrý nástroj. I když mám rád i Freddieho Hubbarda nebo Cheta Bakera, největší je Miles Davis, neboť dokázal změnit pojetí hry na trubku.