Ještě donedávna bylo divákům jasné, že když například leze člověku z břicha obluda, musí to být trik. V poslední době už si nemůže být jistý ani tím, že herečka, která jde horskou krajinou, se do těch hor opravdu vypravila. Dá se ještě vůbec něčemu ve filmu v tomto směru věřit?

Jak kdy, ale podíl triků a efektů roste a právě ve Vetřelci vs. Predátorovi se toho ve studiu dodělávalo opravdu hodně. Když pominu vysloveně trikové scény, i v řadě ostatních se v ateliéru nebo v reálných exteriérech natočil základ -- třeba herecké akce - a prostředí, v němž se děj odehrává, vzniklo v počítači. Dodělávala se krajina, ohně, kouř, mlha, prakticky všechno, co tvoří atmosféru filmu.

Jak je vůbec možné, že v Praze, kde jsme před patnácti lety byli v počítačových technologiích asi hodně zpoždění, vyrostlo studio, které může spolupracovat na velkých amerických filmech? Zlaté české ručičky?

Vlastně ano, i když je fakt, že to zpoždění v počítačovém zpracování nebylo na začátku 90. let nezvratné. V té době přišel Spielberg s Jurským parkem, a to se ještě dalo dohnat.

Nicméně v Čechách dodnes není kvalitní specializovaná škola, která by lidi připravovala na vizuální nebo specielní efekty. Jsou tu jen specializované kurzy, některé vedu já, jiné Boris Masník, ale to jsou střípky, nikoliv vybavená škola s dobrým rozpočtem, která by mohla zaplatit třeba odborníky ze zahraničí.

Takže kluci, kteří u nás pracují, a je jich na čtyřicet, jsou samouci z nedefinovatelného prostředí - stavař, biolog, někdo ani nemá maturitu. Škola v současné době není razítkem k úspěchu v počítačové grafice, ten záleží jen na vás, vaší chuti a talentu.

V Čechách se zrovna Vetřelci netočí, nakolik se vaše zkušenosti mohou promítnout do českých filmů?

Naší nejvýznamnější zakázkou z poslední doby byl Hřebejkův film Horem pádem, i když tam nenajdete zrovna velké množství triků. Ale postprodukce znamená všechno, co se s filmem děje od skončení natáčení až do premiéry. Film Horem pádem byl celý natočený na klasickou filmovou surovinu, pak přišel k nám, my jsme ho převedli na digitální záznam, obarvili, upravili, a znova převedli na film.

Celý rozhovor s Vítem Komrzým, ve kterém se mluví také o budoucnosti českého animovaného filmu nebo o rozdílu financování filmů u nás a v zahraničí, přinese sobotní vydání Práva.