„Táta je vlastně pořád se mnou a neustále s ním komunikuju,“ říká Právu. „Vždy jsem cítila, a poté, co zemřel, ještě intenzivněji, jak moc mě měl rád.“

Písničky svého otce začala na veřejnosti zpívat bezprostředně poté, kdy v roce 1995 zemřel. Poprvé to bylo na velkém vzpomínkovém koncertě v pražském Paláci kultury. Od té doby s nimi absolvuje patnáct dvacet koncertů ročně v České republice a na Slovensku.

Mezi její oblíbené písničky patří Sundej z hodin závaží a Pověste ho vejš. „Na koncert do Lucerny jsem si vybrala i dvě pro mě docela těžké, které ještě nemám tolik pod kůží. Jde o Spím v obilí a Rád se brouzdám rosou. Ač se to nezdá, táta měl své písničky nafrázované trochu netradičním způsobem a zpívat je není vůbec jednoduché,“ vysvětluje Tučná.

Pokud se i druhý vzpomínkový koncert v pražské Lucerně podaří, mohl by v budoucnu nahradit letní Stodolu Michala Tučného, která se do roku 2014 konávala v Hošticích.

„Osobně si myslím, že lidé, kteří se na ni sjížděli, a pár let jich bylo kolem dvaceti tisíc, se od té akce pomalu odklonili kvůli dostupnějším možnostem zábavy. V současné době je trend, že si města pořádají své vlastní slavnosti, na které zvou různé umělce, i ty, kteří jezdili do Hoštic. Publikum tím pádem přestalo mít potřebu jezdit na Stodolu, když může chodit na akce, které má doma. Mé sestře Gabriele, která festival pořádala, postupně začaly ubývat síly vložené do organizace festivalu. A to zdaleka nehovořím jen o financích,“ spekuluje Tučná.

Kdyby Michal Tučný nezemřel, byl by dnes hudebně podle ní někde u svých začátků. „Než skonal, měl v plánu vrátit se ke svým kořenům, líbilo se mu hillbilly a rockabilly. Jeho záměrem bylo obklopit se mladými muzikanty, které taková hudba baví a kteří ji dělají z lásky. „Myslím, že se mu stýskalo právě po greenhornských dobách začátků, kdy měl plno nadšení a energie,“ uzavřela.