Vymetám zákoutí, oči na šťopkách, kde ještě něco zůstalo, abych to mohl popsat a tím popsáním zaevidovat, zkatalogizovat. Třeba na tom Smíchově, tam je to o život. Ale výsledky jsou. Před hostincem U Smolíků, šikmo naproti Smíchovskému nádraží, bylo na tabuli křídou, kterou vedla pevná ruka, naškrábáno jako součást nabídky:

V úterý od 18 na hoře bez koz. Autor je bezesporu velkým básníkem, jeho rozmáchlá gesta nepotřebují dodatečné korekce. Představte si tu nádheru - po šesté večerní nastupuje na plac servírka plochá jak lineál. Chlapům sklapne čelist a o to více vypijí hladinek. Mezitím, než jsem dofabuloval, vy už přecházíte do haly zmíněného nádraží, na jehož pravém konci si četbymilovný odjížděč či přijížděč může zakoupit knihy v antikvariátu. A já zde zase jako vandal vyloupávám zasazené démanty, kterých si nikdo nevšímá.

Nad přihrádkou, kde na obálkách knih a časopisů převažuje ta partie ženského těla, o které byla řeč výše, umístil prodejce sémanticky neobyčejně komplikovaný nápis: Erotika není k prohlížení! No není to krása? To, co "dělá" erotiku erotikou, je zde výslovně zapovězeno. Je třeba kupovat, a ne jen listovat a zadarmiko se vzrušovat! A já hned vytahuji zápisníček a v tom dusném nádražním prostředí zachycuji tuto opozdilou slzu ztracenou z grálu.

Co s tím má co dělat ta sebelítost? Zatímco si tady hraju na soukromého badatele, který pak plody práce věnuje svému národu, v centru Prahy se dějou zásadní věci, proti kterým je tohle moje motýlkaření pouhým okresním přeborem. A je mi to líto. www.desir.cz

5. října 2004 proběhla v nejpoužívanějším pražském demonstračním prostoru Demonstrace za nic. Demonstranti nesli prázdné transparenty (povolené byly pouze tečky, vykřičníky a otazníky), dokonce i průhledné transparenty (ty byly absolutně transparentní) a rozdávali prázdné letáky. Akce byla řádně nahlášena, proto ji doprovázeli orgáni vpředu a vzadu. Končilo se (150-200 osob) pod ocasem, kde byla držena minuta ticha za nic. Geniální pakárna, švejkárna i kafkárna.

Tento zásadní názor občanské angažovanosti proběhl pod taktovkou partičky jménem DĚSÍR (DĚti SÍdlištní Recese), která pořádá recesní a hravé akce v Praze se zaměřením na školáky ze SŠ a VŠ. Ve svém programu mají napsáno: Chceme využít městských prvků ve prospěch blaha hravých jedinců. Na jejich stránkách najdete mj. položky: Fotogalerie, Kronika, Kalendář akcí, Pravidla her. Podle návodu si můžete sami zahrát třeba hry Lapni dav nebo Piškvorky nabíjené tramvají.

Domnívám se, už bez lítosti, že DĚSÍR je daleko více literárnější než mnoho praktikujících spisovatelů. Tohle je živá abeceda, tamti kladou už jen mrtvé litery.