Rodák z Walsallu v hrabství Staffordshire, kde přišel na svět v roce 1859, je vydal v roce 1926, rok před svou smrtí. Česky ale vycházejí poprvé (Vyšehrad, přeložil Milan Záček, 272 stran, 298 Kč).

Světoznámý autor v nich uvádí, že zakladatelem rodu byl jistý Clapa, Dán, jenž kolem roku tisíc získal pozemek u města Bideford. On sám získal jméno Klapka na počest rodinného přítele, maďarského generála Györge Klapky.

Prapředek Clapa navrhl motiv rodového znaku – pozdviženou ruku třímající bojovou sekeru s nápisem Deo omnia data, volně přeloženo: Vše je dílem Božím. Odtud i autorovy úvahy o významu víry, bázně před neodpustitelným hříchem i uvědomění, že práce je jediným vysvětlením existence života.

....s teriérem Jimem někdy koncem 90. let 19. století.

....s teriérem Jimem někdy koncem 90. let 19. století.

FOTO: Repro z knihy Čas mého života

Čas na sebeúctu a zdvořilost

Je to zdánlivě obyčejné vyprávění o rodině, v níž otec byl majitelem uhelných dolů. Matka pocházela z Walesu a byla dcerou advokáta. Čtenář se vrací do let, kdy byl v Londýně nejrychlejším prostředkem dvoukolový kočár.

Do módy se dostávalo kolo, které vyvolávalo vášnivé diskuse o tom, zda by na něm měla jezdit i dáma. A ženy si toto privilegium prosadily. Život nebyl jedna nekonečná pranice, píše autor, byl v něm čas na sebeúctu, na zdvořilost.

Nejlepší je to, co je nejblíž, vytvoř z toho dílo své

Jerome Klapka Jerome píše i o své nejpopulárnější knížce Tři muži ve člunu (o psu nemluvě). Veselé příhody trojice mužů při plavbě na řece Temži neměly být původně tak humorné. Autor se nechal inspirovat myšlenkou oblíbeného básníka Longfellowa:

Nejlepší je to, co je nejblíž, vytvoř z toho dílo své. Tak se literárně zrodili kamarádi George, Harris a Jerome, i jeho pes Montmorency.

Pro českého čtenáře může být zajímavé, že prvním překladatelem této knihy byl v roce 1902 soudce Emil Hácha s bratrem Theodorem.

Čechov, Apollinaire a další

Dnešní Velký knižní čtvrtek uvádí také román Alison Andersonové Letní host, inspirovaný vztahem Antona P. Čechova a nevidomé lékařky Zinaidy.

Pohled na život umělecké Paříže z počátku 20. století je v knize Julie Hartwigové Apollinaire.

V nabídce jsou rovněž osudy významných českých žen popsané a vnímané pohledem u nás velice známého polského novináře Mariusze Surosze Ach ty Češky! i příběhy lidí, kteří se rozhodli opustit ČSSR, popsané slovenským autorem Jozefem Kollárem. Mají název 55 minut mezi životem a smrtí. Román o ctižádosti, lásce a touze s názvem Múza, popisující Španělsko před vypuknutím občanské války, napsala Jessie Burtonová.

Detektivní příběh Kniha zrcadel zase Eugen Ovidiu Chirovici (recenzi na jeho knihu najdete níže).

Do světa dospívající mládeže se vydala Petra Dvořáková v románu Každý má svou lajnu, rozuměj tu florbalovou.

Pozornost si nesporně zasluhuje rovněž kniha Můj dědeček by mě popravil Jennifer Teegeové a Nikoly Sellmairové. Je to portrét velitele nacistického koncentračního tábora Plaszow.