Článek
Jako pokračování Antologie Divokého vína 1964–2007 ji vydal zakladatel tohoto poetického časopisu Ludvík Hess.
Duše projektu, kolem něhož se v roce 1964 shromáždila mladá umělecká generace, pomohla do roku 1972 vydat 58 tištěných čísel. Respektive 59, ovšem to poslední skončilo ve stoupě a Hess za zdmi ruzyňské věznice. Až po čase pochopil, že takový svobodomyslný časopis vycházet nemůže.
Následný čas opět věnoval chovu koní, a tak antologie přináší nejen jeho fotografie hříbat, klisen i jejich otců a matek, ale i cenný přehled o všech nových přírůstcích.
Obal knižní novinky Ludvíka Hesse.
Po listopadu 1989 se Hess rozhodl časopis obnovit, tentokrát ovšem v internetové podobě. A tak má čtenář možnost si připomenout básně Karla Sýse, Miloně Čepelky, Jiřího Žáčka, Petra Cincibucha, Michala Černíka, Daniela Strože a desítky dalších. Minulá antologie přinesla díla 212 básníků, nyní to není jinak.
Hess je věrný svým láskám. Příteli Mílovi Machálkovi, se kterým v jinošském věku časopis rozjížděli, ale také básníkům Václavu Hraběti (1940–1965), Ladislavu Landovi (1948–1965) i zakladateli poetické kavárny Viola Jiřímu Ostermannovi (1935–1990), který zesnul v Torontu.
Hess coby autor próz, které vydal v posledních letech, se pochlubil úryvky z titulů Satyr a nymfičky, až příliš důvěrné zpovědi zakladatele babyboxů, Balada o koních a romance o holkách, Čtyřúhelník či Stařec a kuře.
Zpestřením nedávno vydaného almanachu jsou koláže Miroslava Huptycha i ilustrace u jednotlivých kapitol, kdy Hess představuje na mnoha stránkách tvorbu fotografů Jana Reicha, Pavla Hudce Ahasvera a Jindřicha Štreita, sochaře Milana Kuzici, grafiků Tomáše Hřivnáče a Oldřicha Kulhánka.