Vaše představení ukazují podstatné problémy, jako jsou adorace mládí, dokonalosti, ale také násilí ve společnosti. Jakou pravdu o realitě odkrýváte nyní?

Divadlo je jen napodobeninou, náhražkou, padělkem. Není skutečné a ani nemůže být, protože každý večer opakuje dokola totéž, což se v realitě neděje. Pro mě je divadlo poezií a zabývám se hledáním vhodných metafor.

Nemyslím si, že divadlo může něco měnit, nanejvýš může otevírat oči. Často je však divadlo jen pouhou show, podívanou. To je běžné zejména v tanci, když stojí jen na formě. Tehdy ti říkají, který pohyb je krásný, a jaký může následovat po kterém a po kterém naopak ne. Já ovšem zvedání noh do výšky za krásné nepovažuji, je to jen trik.

A co je pro vás krásné?

Připravovali jsme program pro novou budovu londýnské galerie Tate Modern. Je v ní dvorana s vchody do sálů. Na ty jsme promítali zvětšené obrazy tanečnic, které zaujímaly baletní pózy, označované běžně za krásné. A k nim jsem dali poloprůhledné cedulky s nápisem Nedotýkat se.

Vedle jsem posadil na židli nahou ženu, kterou ovšem lidé přijíždějící po eskalátorech nemohli hned vidět. K ní jsme naopak dali cedulku Dotkni se mne. Bylo velmi zajímavé, jak silně to lidé vnímali, protože v ní nebylo nic sexuálního, nic vyzývavého, byla obyčejná. O to to bylo silnější. A to je pro mě krása.

Nepřipadá vám divadlo umělé a prázdné?

Ano, proto čtu noviny. To však neznamená, že bych všemu v nich věřil. Myslíte si, že byly v Iráku zbraně hromadného ničení? V každém případě nám největší zpravodajské služby, které disponují neomezenými prostředky tvrdily, že tam jsou. A právě tyto zbraně byly důvodem, proč se zaútočilo na Irák. A kvůli tomu je potřeba, aby lidé jako Blair a Bush odešli.

Myslíte si že výměna Bushe za Kerryho něco vyřeší, že američtí prezidenti už nejsou jen loutkami v rukou velkých korporací, ropných gigantů a zbrojařských koncernů, které si vybírají vhodné kandidáty?

Prezidenti si okolo sebe vytvářejí týmy. Vezměte si třeba Clintona, který se velmi staral o sociální a humanitární aspekty života a co v této oblasti dokázal. Přitom Clinton nyní vyjádřil podporu Kerrymu.

Naopak Bush odmítl podepsat kjótský protokol kvůli ekonomickým výhodám. Spojené státy jsou přitom jedním z největších znečišťovatelů ovzduší. Kdyby alespoň znečišťovaly ovzduší ve své vlastní zemi, ale ony je znečišťují všude.

Jak čelit umělé realitě a manipulacím ve světě, v němž hraje stále větší roli reklama slibující nemožné?

Je potřeba mít otevřené oči a spoléhat na své smysly. To se lépe daří starším lidem, kteří vidí, jak se realita liší od slibů, které dostali. Ze zkušeností jsou skeptičtější. Třeba Britové, kteří si celý život platili na penzi, nyní vidí, že nedostanou to, co měli. O nesplněných slibech i vy něco víte. Stál na nich socialismus. A stojí na nich také fundamentalistická náboženství.