Vydala jste album Under Stars. Jaké pocity nyní prožíváte?

Jsem nadšená a pyšná. Práce na tom albu trvala několik let. Jsem ráda, že je konečně na světě a uslyší ho moji fanoušci. Mám radost, že se nyní, když jsem práci na desce dokončila, konečně vrátím ke koncertování.

Vznik nové desky trval déle, než tomu bylo u vašich předchozích alb. Od vydání předchozí Life In A Beautiful Light uplynulo pět let. Čím to bylo?

Prostě to tak vyplynulo. Na nových písních jsem poprvé pracovala společně se svou kapelou. Scházeli jsme se, jamovali a zjistila jsem, že to je příjemné. Byla to pro mě novinka, dřív jsem skládala a psala nejraději úplně sama. Proto jsem byla zpočátku docela nervózní, ale nakonec to bylo úplně přirozené.

Jednou za pár týdnů jsme se vždy na několik dní sešli a snažili se napsat nějaké písně. Tahle fáze se hodně protáhla stejně jako následné nahrávání. Chtěla jsem, aby vše bylo naprosto perfektní. Nejlepší, jak si jen umím představit. Dostat se do toho bodu vyžadovalo úsilí. Jsem ráda, že jsem ho do celé věci investovala, protože vzniklo album, o kterém mohu upřímně říct, že je mé nejlepší.

Jak vás napadlo změnit přístup k psaní a spolupracovat s kapelou?

Nebyl to záměr, se kterým bych přišla a začala ho vědomě zkoušet. Vzniklo to přirozeně během volnějších chvil mezi koncerty. Kapela nemá mimo zvukovou zkoušku a koncertu příliš co na práci, a díky tomu začaly vznikat skvělé nápady. Občas jednoduše někdo něco zahrál a byla z toho jiskra, která byla inspirací pro novou píseň.

Zdá se, že jste si tento způsob práce užívala. Budete se ho držet i do budoucna?

Baví mě obojí. Vlastně i na Under Stars jsou písně, které jsem složila sama. S kapelou mě ale baví, že se nemusím soustředit na každý detail. Když píšu sama, mám pod kontrolou melodii, rytmus i všechno ostatní.

Někdy je to docela těžké. Když je nás na to víc, je to trochu snazší. Můžu se pak daleko víc soustředit třeba na texty. Na mnoho z nich jsem tentokrát opravdu hrdá. Myslím, že vznikly právě díky tomu, že jsem se obklopila dalšími muzikanty. Nejdůležitější pro mě je, aby mnou píseň vnitřně pohnula, což se těm novým daří. Doufám, že to tak budou cítit i posluchači.

V minulých dvou letech jste příliš nekoncertovala, nyní opět vyrážíte na rozsáhlejší turné. Jaký k nim máte vztah?

Je to asi nejoblíbenější část mé práce. Píšu ráda. Ten pocit, kdy vznikne píseň, o které si myslíte, že je dobrá, a jdete ji vystavět do studia, je vzrušující. Ale nic není stoprocentní, dokud nestojíte na pódiu se skvělou kapelou a před úžasným publikem. Tehdy do sebe teprve všechno zapadne a píseň je kompletní. To je okamžik, který miluju. Ráda si s publikem povídám, zpívám a poslouchám, jak zpívá se mnou.

Máte na turné čas a energii si užít cizí země, které navštívíte?

Bohužel nikdy. Na místo koncertu většinou dorazím ráno, poté se musím připravit, většinou mám docela dost povinností s médii, poté je zvuková zkouška a blíží se koncert. Na turné jsem nikdy neviděla téměř nic jiného než místo koncertu. Pokud mám štěstí, pak vidím večer ještě hotelový pokoj, ale to se také nestává každý den.

Vaše debutové album This Is the Life vyšlo před deseti lety. Jak jste si tehdy představovala svou kariéru?

Nic moc jsem si nepředstavovala. V tomhle odvětví si nikdy nemůžete být jistý, co se stane. Lidé se mě tehdy ptali, kde chci být za pět nebo deset let. Já jenom doufala, že se budu moci věnovat tomu, co miluju, tedy psaní písní a koncertování.

Splnění vašich snů odstartoval do velké míry úspěch singlu This Is the Life ze stejnojmenné debutové desky. Umělce někdy jejich největší hity omrzí. Jaký máte k té písni vztah?

Jsem naprostý opak, bezmezně ji miluju. O to víc, protože mi pomohla dostat se tam, kde jsem. Bez ní bych to tak daleko nedotáhla. Nikdy bych se na ni nedokázala dívat opovržlivě. A i když jsem ji hrála už asi desettisíckrát, vždy bude v sále někdo, kdo ji ještě neslyšel. Chci mu ji zahrát se stejnou jiskrou, jako jsem ji hrála poprvé. Jsem na ni pyšná. Napsala jsem ji ve své ložnici, byla jsem ještě teenager.

Na novém albu je titulní skladba Under Stars (Pod hvězdami). Odkazují ty hvězdy na hvězdy na americké vlajce?

Také. Je to píseň o mé nejlepší kamarádce, která v té době žila v New Yorku. Hodně se jí stýskalo po domově a já ji často jezdila navštěvovat. Vždy slzela radostí, když jsem přijela, a bylo jí velmi smutno, když jsem se vracela domů. Byla jsem smutná, že ji tam nechávám.

Když jsem jednou seděla v New Yorku na letišti, koukla jsem se na nebe, viděla tam hvězdy a napadl mě tenhle motiv.

Písnička Under Stars je o tom, že na ni myslím, i když odjíždím. A také o tom, že i když jsou lidé odlišní, žijí v různých zemích, mají rozličné ideály a řeší neporovnatelné problémy, koukáme se všichni na stejnou oblohu. Můžeme se podívat na nebe a chvíli zapomenout na to špatné. Snažila jsem se být pozitivní.

Nakonec mi prozraďte, jestli je pravda, že sbíráte rychlá auta?

Neřekla bych, že jsem sběratel, to by byl hodně drahý koníček. Ale je pravda, že je miluji. Vždycky jsem ráda řídila a mám vášeň pro rychlost. Jsem šťastná, že se díky své kariéře můžu této své vášni věnovat.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: