Hlavní obsah

RECENZE: Otevřená brána do malířské reality

Právo, Peter Kováč

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

„Nejsem žádný prorok. Jenom dělám okna tam, kde dříve byly zdi.“ Tento citát francouzského filozofa Michela Foucaulta se stal podtitulem výstavy v Galerii výtvarného umění v Ostravě, která do 26. března představuje kvalitní uměleckou sbírku současného evropského malířství olomouckého právníka a podnikatele Roberta Runtáka.

Foto: Peter Kováč, Právo

Symbolem ostravské výstavy Narušení imaginace se stal rozměrný obraz Jonathana Wateridge Chlapec na zdi z roku 2012.

Článek

Zeď je shodou aktuálních okolností opět velkým tématem v politice. Symbolem ostravské bilance se stal mladík, který se drápe na betonovou stěnu, aby spatřil vzdálené obzory. Odpovídá tomu také název přehlídky Narušená imaginace. Vyžaduje to úsilí překonat zeď, aby člověk měl širší rozhled, viděl dál, mohl snít i samostatně uvažovat.

V českém výtvarném rybníku nejde o okno ve zdi, ale otevřenou bránu do světa umění

Autorem obrazu je Jonathan Wateridge, malíř narozený v Zambii, ale žijící trvale v Londýně. Tvoří tak, že si reálnou scénu naaranžuje ve svém ateliéru, vyfotí a podle této fotografické skici pak maluje vlastní obraz.

Foto: Peter Kováč, Právo

Zsolt Bodoni, Kompozice, 2015

Wateridge je společně s dalšími vystavujícími představitelem novodobé figurace. Tyto tvůrce zajímají prožitky současného člověka, tíseň a stesk, osamocení a touha, komunikace s okolím i uzavření se do sebe. Většinou je hrdinou jejich obrazů introvert, kulisou periférie velkoměsta a náladou nostalgie.

„Umělci, jejichž díla jsou vystavena, sdílejí přesvědčení o tom, že realitu či zavedené normy je potřeba vnímat s jistou skepsí. Jsou si rovněž vědomi, jak důležité je otevírání oblastí, které byly dříve nepřístupné či dokonce nepropustně uzavřené,“ tvrdí kurátorka Jane Nealová z Oxfordu. Vystavené obrazy rozčlenila do čtyř sekcí. První má název Odcizený jedinec, druhá Tajné okno – nový voyeurismus, třetí Tíseň v městské a venkovské krajině a čtvrtá Zinscenovaná podívaná, zátiší a cirkus historie. Výstižně vybrané názvy pro charakteristiku profilu vystavujících.

Foto: Peter Kováč, Právo

Craig Wylie, Past, 2014

Autoři pocházejí z různých míst, z Německa, Japonska, Rumunska, Maďarska, Velké Británie či Itálie, ale spojuje je přesvědčení, že k výpovědi o světě, ve kterém žijeme, je potřeba renesance realistického umění, které dokáže komunikovat s divákem, s jeho smysly i fantazií.

Z některými z nich jsme se mohli setkat nedávno i v Praze. Jonathan Wateridge, Alexander Tinei z Moldavska, Jake a Dinos Chapmanové z Velké Británie vystavovali na tematických přehlídkách v Rudolfinu, Caroline Walkerová ze Skotska, Martin Eder z Německa, Attila Szücs z Maďarska nebo Serban Savu z Rumunska se představili na jednotlivých ročnících Pražského bienále. Domácímu publiku by tak měli být známí.

Možná jsme si jich pořádně nevšimli, na rozdíl od vizionáře Roberta Runtáka. Ostravská výstava totiž působí jako překvapení. Je to opravdová řeč obrazů, jak tomu říkával francouzský historik umění René Huyghe. Poté, co jsme byli mnoho let nejrůznějšími českými teoretiky přesvědčování o naprostém konci tradičního malování, je to výstava, která dokládá životaschopnost umění opřeného o vnímání reality.

V českém výtvarném rybníku nejde o okno ve zdi, ale o otevřenou bránu do světa umění. A Robert Runták pro tuto tvorbu chystá na Moravě otevřít vlastní muzeum moderního umění.

Celkové hodnocení 85 %

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám