Článek
Zneuctění ctnostné Lukrécie, manželky římského generála Collatina, synem posledního římského krále etruského původu Tarquiniem se stalo námětem řady literárních i výtvarných zpracování, báseň mu věnoval i William Shakespeare.
Britten komponoval svou operu těsně po druhé světové válce a antický příběh si vybral jako podobenství světa, jehož hodnoty zničily válečné hrůzy. Příběh svěřil dvěma vypravěčům, kteří jako sólisté zastupující mužský i ženský sbor procházejí operou a do antické látky vnášejí optiku křesťanské kultury, z níž vyrůstají základy evropské společnosti. Prastarý děj tak nabývá na filozofické kvalitě zamyšlení nad hodnotami lidského života, cti, přátelství, věrnosti, úcty a lásky.
Inscenace potěší oči i uši
Ostravská inscenace toto velmi přesně postihuje už tím, že se nesnaží o násilné aktualizační přesazení příběhu do konkrétních společenských souvislostí.
Ponechává mu jeho obrazivost, výtvarnou působivost a tím i stylovou čistotu vycházející z Brittenovy neobarokní hudby s názvuky na staré anglické chorály a klasické formy; hudby na jedné straně přímočaře využívající prostoty jednohlasu, na druhé však rafinovaně prostoupené zneklidňujícími rytmickými posuny a barevnými harmonickými střety.
Dirigent Ondřej Vrabec je pro uchopení této křehké hudby vybaven především svou zkušeností předního komorního hráče a sólového hornisty, který se v posledních letech stále intenzivněji věnuje dirigentské činnosti. Se sedmnácti hudebníky si s náročnými Brittenovými party poradil dobře i přesto, že členové operního orchestru NDM nejsou hráči věnující se této hudbě intenzivně a cíleně, což je občas slyšet. Britten však zní v jejich podání většinou kompaktně, barevně a propracovaně od jednotlivých, prakticky sólových partů, až po hutnější dramatický zvuk, vrcholící ve scéně Lukréciina znásilnění.
Režisér Jiří Nekvasil má pro inscenování komorních oper velký cit a v případě Brittenovy Lukrécie se mu podařilo vytvořit výtvarnou i pohybovou stylizací mimořádně čistý a krásný tvar. Kontrast bílé scény i kostýmů pro ženský svět Lukrécie s temně fialovými a rudými odstíny mužského světa vládců oblečených do bohatě zdobených zlatých kostýmů (nádherné kostýmní kreace navrhla zkušená Simona Rybákova!) mluví sám za sebe. Postavy obou vypravěčů režisér stylizoval do současných, neosobně černých kostýmů průvodců či strážců výstav nebo muzejních expozic se jmenovkami na krku, kteří do příběhu vstupují ze světa diváků a k němu také směřují své komentáře.
Premiéře vévodili Janja Vuletic a Jose Garza
Obě postavy průvodců působí velmi kontaktně i díky svým představitelům. Mexický tenorista Jorge Garza, který má na ostravské scéně za sebou už řadu pozoruhodných rolí, je stále lepší. Ve Zneuctění Lukrécie zaujme nejen krásným zpěvem s precizní anglickou dikcí, ale i bezprostředním kontaktem, který je schopen uměřenými hereckými prostředky navázat s publikem. Totéž platí o Evě Dřízgové-Jirušové v roli Ženského sboru, jejíž hlas jako by vůbec nestárl, stále zní křehce a lyricky, zároveň však pevně ve výškách, se záviděníhodnou technikou i emotivním výrazem.
Titulní roli ztvárnila na premiéře chorvatská mezzosopranistka Janja Vuletic, která s touto rolí vyhrála již v roce 2008 operní soutěž televizní stanice Mezzo. Její výkon na ostravském jevišti potvrzuje, že oprávněně. Zvládá Lukrécii nejen hlasem barevným ve všech polohách, ale diváky přesvědčí i herecky o zoufalství znásilněné ženy, která neunese ztrátu své cti. Roli alternuje domácí sólistka Anna Nitrová. Tenorista Thomas Weinhappel, nominovaný za ostravského Hamleta na Cenu Thálie, zpíval sice premiérového Tarquinia v indispozici, která mu nedovolila rozvinout plně krásně znělý hlas, ale i tak vytvořil velmi sugestivní postavu.
V inscenaci ovšem není jediný slabý pěvecký výkon, velmi dobře své role zvládají i Martin Gurbaľ (Collatinus), Lukáš Bařák (Junius) a obě Lukréciiny společnice, Markéta Cukrová (Bianca) a Veronika Holbová (Lucia).
Na Zneuctění Lukrécie rozhodně stojí za to se do Ostravy vypravit. A nelze otálet, protože vedení opery naplánovalo z obavy o divácké přijetí u nás málo uváděného autora jen sedm repríz. Brittenova hudba a inscenace je ale přístupná i pro diváky, kteří s jeho operami (i operou vůbec) mají málo zkušeností. A doufejme, že na prosazení tohoto skladatele u nás učiní další podstatný krok.
Benjamin Britten: Zneuctění Lukrécie
Hudební nastudování a dirigent Ondřej Vrabec, režie Jiří Nekvasil, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková, pohybová spolupráce Jana Tomsová, dramaturgie Eva Mikulášková. Premiéry 16. a 18. února v Divadle Antonína Dvořáka, Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava, psáno z první premiéry.
90 %