Byla to zajímavá práce?

Rozhodně. Zpracování režisérky Ivany Dukič není tradiční. Kostýmy a scéna jsou moderně pojaté, jde o současný pohled na klasiku. V inscenaci se hodně tančí, pro herce netanečníky je poměrně složitá choreografie, což je velké dobrodružství.

Je to pro mě sedmá hudba pro divadlo, tentokrát obzvlášť náročná. Skládala jsem ji na hotové choreografie, což není úplně obvyklé.

Jak dlouho jste ji psala?

To takhle neumím říct. Několik týdnů určitě. Jsem nejraději, když se můžu věnovat kontinuálně jen jedné věci, ale souběžně jsem také skládala muziku pro televizní dokument Čechoslováci v gulagu a divadelní inscenaci Vánoce u Ivanových.

Na začátku roku 2015 jste chystala návrat na pódia se skupinou Banana, s níž jste se před časem proslavila. Proč k němu nedošlo?

Naším záměrem bylo začít zase koncertovat a tvořit, ale brzy se ukázalo, že by to asi nebylo tak spalující jako v letech 2002 až 2009, kdy jsme na scéně působili. Prostě když chcete dělat rockovou muziku, musíte tomu obětovat víc než jen čas.

Definitivně jsem se rozhodla to ukončit, když jsem potkala mladé kluky, kteří v sobě měli tolik energie, chuti a inspirace, že mi stálo za to zariskovat a udělat s nimi kapelu Vladivojsko. Potřebuju se pro práci nadchnout. Rozhodlo jejich nadšení a energie. Po půl roce jsme vydali album Hořící hlavy.

Kde jste se setkali?

Známá mě požádala, abych se přišla podívat na zkoušku jedné kapely. Když jsem ji viděla hrát, připadalo mi to naprosto šílené. Vzpomínám si, že jsem se musela opít, abych se odvážila k tomu něco říct. Následně jsme spolu jamovali a já vycítila, že to je parta docela tvárná a otevřená. Další den mi volala máma kytaristy s tím, jestli bych kluky nekaučovala.

Byla to velká výzva. Začala jsem s nimi pracovat, shánět zpěváka, ale nakonec mi přišlo, že nejlepší zpěvák budu pro ně já.

Chystáte s touto kapelou druhé album?

Ano, mělo by vyjít letos na podzim. Nicméně se vyměnila komplet sestava. Mlaďoši odešli, chtějí dělat své sólové projekty. Našla jsem novou partu.

Máte čas na svou sólovou dráhu?

Minulý rok pro mě bylo prioritou Vladivojsko a většinu sólových koncertů jsem odehrála sama. Nicméně teď jsme zase obnovili hraní v triu s Terezií Kovalovou a Alešem Bajgerem. Jsme za těch deset let sehraní a je mezi námi výjimečná energie.

FOTO: Pavlína Saudková

Celý život se věnujete i malbě, kresbě, ilustraci i komiksu a máte za sebou řadu výstav. Čekají vás další?

Paní kurátorka z Opavy vymyslela zajímavý koncept výstavy, kterou bychom měli mít společně s písničkářem Kittchenem. Nazvala ho Vojna In The Kittchen, na to téma také chystáme společné obrazy. V červnu bych měla vystavovat v Kavárně, co hledá jméno v Praze.

Jste na umělecké scéně velmi aktivní. Lze dělat všechno na sto procent?

Dá se to, ale za cenu toho, že nemáte čas na nic jiného. Po premiéře Othella se mi podaří odjet na pět dní na hory a pak budu zase jen pracovat. Já si ale tuto cestu vybrala dobrovolně. Jsem šťastná, že dělám to, co miluju, a ještě mě to živí.