Inscenace Vladimíra Morávka není možné měřit chladnými kritérii teatrologie. Umí strhnout k mezní expresi aktéry, dokáže přivést k vrcholnému zážitku diváky. Prožít a protrpět příběhy zoufalých, zběsilých, ztracených a zatracených hrdinů se musí naučit i kritik. Měřítka "příliš hlasitý, ukřičený, s románem se rozcházející" a nezodpovídat otázky "Proč", znamená bohužel navždy si s vyzrálým režisérem neporozumět.

Stavrogin je z rodu ďábelských strůjců, a tedy bořitelů konvencí a norem. Jeho pohrdavý nihilismus dláždí lidem kolem něj cestu do pekel. Je lhostejné, ničí-li ženy, které ho milují, nebo vysmívá-li se konspiracím revolucí, v nichž spolu s Dostojevským vidí jen dokonání rozpadu lidského rodu, vyhřeznutí nízké pudovosti nad ideál.

Před plátnem Holbeinovy Madony

Morávek přesně v duchu temné linie ruské literatury od Dostojevského přes Bulgakova až k Solženicynovi vytváří úděsný obraz nízkosti, proradnosti, nevíry, zatracení. Obraz se stupňuje - od Raskolnikova (Zločin a trest) a Rogožina (v Idiotovi) až k Stavroginovi (Běsi). Vše se odehrává tentokrát před tváří Holbeinovy Madony v pozadí scény Jana Štěpánka.

A co umí u nás výlučně jenom Morávek?Dosazuje do inscenace, do nenapodobitelně košatého obrazu osudů v zuboženém Rusku přesné herecké typy. Chvíle divácké nepozornosti, a velké plátno se rozostří, ztratí barvu, perspektivu i hloubku.

Zjevem Valmont, činy Satan je Stavrogin Jana Budaře. Vlezlou, odpornou, fízlofsky křiváckou vší, ale docela určitě příštím revolučním vůdcem je "štěnice Verchovenskij" Jiřího Vyorálka.

Troskou, výsměchem hrdosti a dokonalou studií člověka bez vůle je vyžírka Lebjadkin Luboše Pazderky Veselého. Portrétem poníženosti, oddanosti, snového poblouznění vedoucího až k zešílení je jeho sestra Marja Ivany Hloužkové. Další fatální ženou je po Nastasji Filipovně v Idiotovi Lída Drozdovová Evy Vrbkové.

Cena A. Radoka: Idiot nebo Běsi?

Neoddělitelnou částí sugestivního celku jsou také výkony Aleny Ambrové (Stavroginova matka), Gabriely Ježkové (Julie Michailovna), Petra Jeništy (Šatov a vrah Fěďka), Simony Pekové (Lízina matka a Liputinová), Jaromíra Noska (duelant Gaganov). Jak struna E přetažená o tercii na nakřáplém Stradivariho nástroji zní memento inscenace Stavrogin je ďábel!, jednoho ze žhavých kandidátů na Cenu Alfreda Radoka...

Divadlo Husa na provázku Brno - Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Sto roků kobry III - Stavrogin je ďábel! Scénář René von Ludowitz, Petr Oslzlý. Režie Vladimír Morávek, dramaturgie Barbara Vrbová, Petr Oslzlý, scéna Jan Štěpánek, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, hudba Petr Hromádka.