Fraška Un fil à la patte se skvostně napsanými absurdními situacemi se u nás hojně (v 80. letech dokonce i v Divadle na Vinohradech) hrála jako Taková ženská na krku. Nynější název Když ptáčka lapají... je vzhledem k ději zavádějící, lépe by snad bylo zůstat u titulu překladatelky Šimáčkové Proutník pod pantoflem, který odpovídá i významu originálu.

Zahrát dobře Feydeaua patří k mistrovské škole divadelních dovedností a tu lze získat jen častým cvičením pod vedením špičkových trenérů. To se u nás bohužel neděje, takže čas zcela setřel rozdíl mezi Nestroyem, Šamberkem či Feydeauem do obecně hrané legrace. Jenže feydeauovská fraška je alchymie, kde se váží na gramy, jak připomíná i program vinohradské inscenace. Ta začíná slibně v duchu „belle epoque“, šansonem dobře zpívajícího Jaroslava Satoranského. Herec vzápětí předvede, že přesně ví, co je sluha ve frašce zač, ke škodě věci se ale jeho škodolibý Firmin z jeviště až příliš brzy vytratí.

Herci Marek Holý (Fernand de Bois) a Petr Rychlý (generál Irrigua) v jedné z vypjatě humorných situací vinohradského Feydeaua.

Herci Marek Holý (Fernand de Bois) a Petr Rychlý (generál Irrigua) v jedné z vypjatě humorných situací vinohradského Feydeaua.

FOTO: Viktor Kronbauer

A pak se hraje hlavně ona legrace, štědře dávkovaná do jednotlivých hereckých sól, ať už je to Vydrův uprskaný Fontanet, Rychlého cholerický Irrigua, Svobodův šamberkovský Bouzin, až po estrádní výstup Miss Bettingové Lilian Malkiny. Protagonista Fernand de Bois Marka Holého se mezi nimi tak trochu ztrácí, stejně jako jeho ženské protihráčky. A aby tomu tak nebylo, přidává se na síle i důrazu. Ne že by jednotlivé figury neměly svůj půvab, ale namísto jejich propojení do dobře namazaného hodinového strojku připomíná vinohradský Feydeau spíš boj o co největší a nejvýraznější prostor o sólo na scéně.

I scénografie se s klasickou „dveřovou“ fraškou míjí. Namísto uzavřeného salónu je tu prostupný prostor tvořený svisle napnutými páskami, z jejichž třepetání nejen bolí oči, ale proti logice textu otvírají divákovi pohled do hloubky jeviště. Kostýmní všehochuť postrádá eleganci a vtip, a to i tam, kde se přímo nabízí (výměna obleku urostlého Fernanda s malým a kulatým Bouzinem nic moc na jeviště nepřinese). Staronový vinohradský Feydeau jistě méně náročné diváky spolehlivě pobaví, ale do preciznosti Brouka v hlavě má daleko.

Celkové hodnocení: 55 %