Jste rád, že mají komedie na Evropských filmových cenách samostatnou kategorii?

Byl jsem překvapený, že existuje. Ve Švédsku takovou kategorii nemáme, ač jsem po ní toužil. Doma jsem známý jako autor komedií, a když jsem začal psát scénář Oveho, všichni mi říkali, abych z něj komedii nedělal. Moje žena mi pořád vyhazovala ze scénáře scény, které jí připadaly moc vtipné. Ani já nechtěl zapomenout na hloubku, kterou předloha obsahuje. Komedie se ovšem nebojím, je to dobrý způsob, jak něco vyjádřit. Humor v každodenním životě potřebujeme. Rád bych věděl, jak se ho třeba Bergman dokázal ve svých filmech tak skvěle zbavit.

Loni vyhrál Evropskou filmovou cenu za nejlepší komedii také švédský film, Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě.

Zřejmě už neplatí rčení, že v pekle se o humor stará Švédsko. Komedie může být dost lokálně podmíněná, v zahraničí ji nemusí vždycky chápat. Nicméně černé komedii se z nějakého důvodu daří za hranicemi lépe. A ve Skandinávii jsme profíci, co se melancholie a černého humoru týče. Třeba finské filmy dokážou být podivně vtipné. Také cítím spojení s ranými díly Miloše Formana, jako jsou Lásky jedné plavovlásky.

Připadají vám vtipné také kruté filmy Roye Anderssona, autora zmíněného Holuba? Loni si na cenách EFA stěžoval, jak Švédi nechápou, že točí komedie.

Pokud máte ráda velmi pomalý humor, pak jsou jeho filmy velmi vtipné. Já jeho humor dokážu ocenit, navíc jeho snímky v sobě mají onu důležitou rovnováhu mezi komedií a vážností. Pokud se soustředíte pouze na vtip, ztratíte cit pro postavy.

Muž jménem Ove je stále ve hře o Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Jste soutěživý? Bude vám líto, pokud nominaci nakonec nezískáte?

Ne, tohle všechno je krásný bonus. Jako režisér komedií nejsem zvyklý vyhrávat ceny.

Záběr z filmu Muž jménem Ove.

Záběr z filmu Muž jménem Ove

FOTO: AČFK

Máte už v USA agenta, který vám už shání post režiséra nové bondovky?

Ještě ne. Potkal jsem tam nějaké lidi, ale nevím, jestli tam chci pracovat, už mi není pětadvacet. Záleží mi víc na projektu než na zemi. Vilhelm Moberg, velmi slavný švédský spisovatel, který zemřel v 70. letech, psal romány o švédských emigrantech v USA a myslím, že je jeho vina, že si ve Švédsku myslíme, jak je v Americe všechno skvělé. V Evropě máte jako režisér dost svobody. V USA je do produkce filmu zapojeno tolik lidí, že kdybych tam pracoval, muselo by jít o projekt, který bych miloval.

Bylo těžké adaptovat scénář z úspěšné knihy Fredrika Backmana?

Byla to moje první adaptace, obvykle píšu scénáře sám. Když mi producentka Annica Bellan derová navrhla, abych podle té knihy natočil film, odmítl jsem. Jsem normálně inteligentní muž a vím, že kdybych neuspěl, měl bych za zády spoustu agresivních fanoušků předlohy, kteří by mě pronásledovali a nenáviděli. Každý milovník knihy má svou představu, jak Ove vypadá.

Ovšem Annica byla chytrá a nechala mi knihu na stole. Já ji pak začal číst před spaním, ráno jsem už nad ní brečel dojetím a hned jsem volal, že to chci točit. Našel jsem v příběhu Oveho své rodiče. Když jsem byl malý a pršelo, což se ve Švédsku děje často, prohlížel jsem si rodinné album. V něm byly i černobílé fotky mých rodičů z těch šťastných dní, kdy ještě neměli děti. Na ty jsem si při čtení Oveho vzpomněl. Podle mě je důležité, aby režisér přišel na natáčení s podobným tajemstvím. Díky němu pak přesně ví, jak chce co natočit. Ale byla to velká zodpovědnost. Četla jste někdy v životě knihu?

Ano.

Takže víte, že když o ní někomu vyprávíte, nepopisujete její příběh, ale svou verzi té knihy. I já jsem věděl, že napíšu scénář podle své verze Muž jménem Ove. Že už nepůjde o příběh Fredrika Backmana, ale o moji interpretaci.

Cítíte nyní díky úspěchu vašeho Oveho větší očekávání, co se týče dalšího filmu?

Spíš se už necítím jako ten nejzbytečnější člověk na Zemi. Někdy totiž odejdu v půl dvanácté večer psát do své pracovny, ale jen tam sedím a nic se neděje. Pak zažívám pocity bezcennosti. Když vytvoříte něco, co se lidem líbí, dokážete díky tomu přečkat mnoho večerů, kdy vám psaní nejde, a vydržíte počkat, až se ve vašem mozku začne něco dít. Když mají lidé rádi vaši práci, můžete si příště dovolit být odvážnější.