Článek
Co si přinášíte ze své zkušenosti šéfky jihlavského divadla a jak vnímáte pozici Fidlovačky mezi pražskými divadly?
Myslím, že je třeba se vrátit k odkazu party v čele s Eliškou Balzerovou a Tomášem Töpfrem, která Fidlovačku vlastníma rukama s nadšením znovuvybudovala z polorozpadlé ruiny a dokázala pro ni získat publikum i renomé. V Horáckém divadle jsem se snažila zbořit pomyslnou hranici mezi herci a diváky. A na Fidlovačce v tomto směru cítím velký potenciál. Je pro mě především společenstvím herců a diváků, kde předěl mezi nimi jako by neexistoval.
Před pár lety se ta rodina s odchodem Tomáše Töpfra do Divadla na Vinohradech rozdělila na dvě části. Bylo to tak v pořádku, protože věci se ubírají tam, kam mají. Ale já bych tu rodinu moc ráda zase spojila. Samozřejmě tím nemyslím vrátit nazpět ty, kteří odešli, ale navázat na to nejlepší, co Fidlovačka představovala, a zaplnit mezery, které po odchodu vznikly. Protože duch společenství tady stále existuje. Na jevišti i mimo ně.
Jaký typ divadla by Fidlovačka měla divákům nabízet?
Dramaturgyně Adéla Šotolová má úžasný čich na hry, které nesou současná témata a zároveň jsou divácky velmi přijatelné. Jako překladatelka přináší nové texty, takže i v tomto směru je na tom Fidlovačka velmi dobře. Ráda bych, aby herci dostávali větší příležitosti, přičemž bych je nechtěla vystavovat jen tomu, co už umějí, ale přinášet jim nové možnosti a výzvy. Prostě bych ráda se souborem víc herecky pracovala.
S herci jste spolupracovala při zkoušení Snu noci svatojánské. Jak jste si rozuměli?
Už před Snem noci svatojánské jsme se potkali při Noci divadel, kdy jsem jako pro ně nový člověk požadovala, aby tu celý den šaškovali, a oni nejenže neprotestovali, ale šaškovali ochotně. To bylo velmi příjemné. Spolupráce při zkoušení Snu pak byla výborná. Ale zároveň jsem během ní zjistila, že na rozdíl od Jihlavy jsou zájmy zdejších herců roztříštěné mezi více nabídek, a já bych chtěla, aby Fidlovačka byla mezi nimi na prvním místě. Aby opět u všech členů souboru fungovala hrdost na divadlo, které zachránili z trosek, a aby za ně zase chtěli všichni dýchat.
A v neposlední řadě je mým úkolem soubor doplnit o nové posily. Po onom odchodu je to tak trochu vypálená vesnice, v níž někteří přežili, ale je potřeba přivést další, kteří pomohou tu vesnici dostavět a znovu zabydlet. Ale na základě, který zůstal, se dá velmi dobře stavět.
Jaké divadlo je vám osobně blízké?
Vyrostla jsem v oblastním divadle na klasické činohře a nejradši mám divadlo založené na herecké akci. Moc mě neberou experimenty, ale zajímá mě herec a společenství lidí, kteří vyprávějí příběh. A v širším smyslu ono společenství hlediště a jeviště. V době, kdy se zavíráme do svých bytů a problémů, je pocit komunity pro mě nejdůležitější. Odešla jsem z Jihlavy s tím, že už nepotřebuju řídit lidi, ale na Fidlovačce jsem se stala uměleckým šéfem, který je součástí celku. A to má pro mě smysl.
Co nového chystá Fidlovačka pro své diváky?
Připravujeme se na zkoušky muzikálu Sugar v režii Radka Balaše, premiéra bude v dubnu příštího roku. A dnes večer máme premiéru vánoční hry Pokoj lidem dobré vůle, kterou na základě textu Ej, radost velikou zvěstujem vám… aneb Český betlém 2004 s využitím her lidového baroka a biblických textů sestavil Miroslav Král. Hraje v ní celý soubor. Mám lidové barokní hry moc ráda. Patří jak k vánoční atmosféře, tak i k tomu již zmíněnému duchu společenství.