"Mnozí čtenáři mohou být v pokušení číst tuto knihu jako klíčový román současné Ameriky. To by však byla chyba," napsal Philip Roth v eseji The Story Behind - The Plot Against America (Příběh v pozadí - Spiknutí proti Americe), v níž v polovině září popisoval v The New York Times Book Review vznik svého nového díla, románu Spiknutí proti Americe. To ještě nebyla kniha fakticky na trhu (prodej byl zahájen 5. října), ale na internetu už byla na www.amazon.com na sedmém místě listiny bestsellerů.

Podezření, že jde o alegorii, však Spiknutí proti Americe neztratilo: nejenže je prodej načasován měsíc před americkými volbami, ale námětem díla je volba prezidenta v době války. A sotva který román vyvolal v posledních letech v Americe takovou pozornost - tři týdny před vydáním o něm psala všechna velká média. Jeho první věta zní: "Nad těmito vzpomínkami stojí strach, nekonečný strach." Což je prosté vyjádření stavu americké mysli dnes, kdy jsou strach a obavy notoricky šířeny a pěstovány.

Co by se bylo stalo, kdyby v roce 1940 byl namísto Franklina Delano Roosevelta zvolen jiný prezident - a to nikoli skutečný kandidát republikánů (tím byl tehdy Wendell Willkie), nýbrž antisemita, lidový hrdina a pokořitel Atlantiku Charles Augustus Lindbergh?

Jak by vypadaly Spojené státy, kdyby se byl v Bílém domě prosadil červeně-bílo-modrý fašismus, kdyby prezident Lindbergh uzavřel s Německem a Japonskem pakt o neútočení a FBI začala "dohlížet" na čtyři a půl miliónu amerických Židů? Kdyby nejenom v Evropě, ale i v Americe začala být rozbíjena okna a u vesla se ocitli antisemité?

Co kdyby Americe vládli antisemité?

Philip Roth píše ve své eseji: "Změnit skutečnost tak, aby byla co možná věrná pravdě." Autor vynalézá znovu minulost v poněkud změněných podmínkách a spolu s ní - jako ostatně ve svém díle vždy - hrdinu, jenž není nepodobný svému původci. V tomto případě má dokonce i jeho jméno. "V roce 1940 jsme byli šťastná rodina," tvrdí na začátku románu.A kniha líčí realisticky věrně, jak se tato šťastná rodina stává nešťastnou.

Vypravěči, ohlížejícímu se zpátky, je v roce 1940 sedm let. Neštěstí začíná vzpomínkou na letní noc toho roku, když v místnosti vedle chlapcova pokoje sledují rodiče v rozhlase sjezd republikánů. Ve čtyři hodiny ráno zazní židovskou komunitou v New Jersey výkřiky zděšení - za kandidáta zvolili republikáni Lindbergha. Autor tvrdí, že chtěl vyvolat především atmosféru 40. let (a v ní atmosféru rodného domu). Dnešní čtenář ovšem při tom musí nutně myslet na současnost.

Sinclair Lewis (u nás kdysi velmi překládaný) se ve svém románu U nás se to stát nemůže (It Can't Happen Here, 1935) také zabýval obrazem fašistické Ameriky, a představil tak jakýsi vzor tohoto žánru. V Rothově Spiknutí se židovský starosta ptá s pozdviženým obočím: "U nás se to stát nemůže?" Rothovi bylo jasné, že vražednou historii pronásledování Židů nelze jednoduše přenést do "nového světa" - zbavování práv, vyhánění, ba i pogromy, jež líčí na americké půdě, se měří tím, co si lze ještě představit, nikoliv tím, co se opravdu dělo v nacistických koncentrácích.

Román vypravuje o zemi, která zrazuje svoje ideály, práva svých občanů, vnitřní "bezpečnost" nadřazuje ústavě. Píše o prezidentovi v letecké uniformě, který se s utkvělou myšlenkou snaží prosazovat svůj ojedinělý postup. Co Rotha podle jeho vlastního přiznání na této dějinné fikci lákalo, nebyla zrůdnost vůdce, nýbrž "normalita v hrdinských proporcích, slušný muž s poctivým obličejem". Tento "Lindbergh se svým mladickým šarmem, romantickým kouzlem a svou proslulostí" - nebyl by oprávněně prvním "hvězdným" prezidentem amerického zábavního průmyslu?

Spiknutí proti Americe není satira. "Velké" dějiny totiž Roth promítá do vnitřního života rodiny. Jeho hrdinové - to jsou jeho rodiče, které nakonec zlomí antisemitské represe, a autorova pozornost se soustřeďuje na sedmiletého Philipa, jenž se události pokouší pochopit.

Do vynalézavé fikce se tak promítají reálné dějiny. "Spiknutí proti Americe je cvičením v historické imaginaci," píše Roth. "Ale poslední slovo mají dějiny. A dějiny se odehrály jinak." Spiknutí proti Americe se nekonalo. Jenže "co by bylo, kdyby" je hra, která vypráví o minulosti jako riziku budoucnosti.