Večer otevřela pohledná australská písničkářka žijící ve francouzské metropoli, Emilie Gassin. Půlhodinový blok jí bohatě vystačil na to, aby si svou bezprostředností zcela podmanila přicházející diváky. Své nápadité energické folkové písničky obohatila i obratnou coververzí evergreenu Something Stupid.

Zaz se se svou muzikantskou družinou objevila na scéně těsně po jedenadvacáté hodině, a to nejprve za průhlednou oponou, která při šikovném nasvícení dokonale evokovala náladu starých filmů. Zpoza ní zazněla původně Chevalierova Paris sera toujours Paris a člověk se během několika vteřin octl v Paříži dvacátých let a nemohl se zbavit dojmu, že se co chvíli odlepí od baru Scott Fitzgerald či Hemingway, kteří tu prožívají svůj „velký flám“ a propíjejí honoráře za své první knihy.

I charitativní aktivity

Nálada staré Paříže umocněná vkusnou scénou a filmovými předtáčkami pak procházela celým koncertem, ať už z pódia zněly písně ze šansonového alba Paris, nebo skladby popovější až rockovější jako Déttere či On Ira.

Spojovacím bodem byl jednak vitální projev okouzlující Zaz a její vzrušující lehce škrábnutý alt, který nikdy neopustil dokonale přesnou intonaci. A současně i skvostná kapela, která s naprostou suverenitou přecházela od swingujících šansonů a pouličních popěvků až po dokonale tepající bigbítový tah.

Sluší se ještě dodat, že ani na tomto koncertě nezapomněla nejpopulárnější zpívající Francouzka současnosti na své charitativní aktivity. Ve foyeru bylo možné seznámit se s její organizací Zazimut, která i u nás úzce spolupracuje s neziskovým sektorem v oblasti překonávání národnostních a etnických bariér.

Více než dvouhodinový koncert bez nadsázky patřil k tomu nejlepšímu, co v letošním roce z tuzemských pódií zaznělo.

Celkové hodnocení: 95 %