Oscar a další ceny pro tento i následující film Mluv s ní mu ale zřejmě spravily náladu natolik, že letos na Azurové pobřeží zase přijel a svůj nový snímek Špatná výchova tu opět zahrál - ovšem už mimo soutěž.

Konec konců nejslavnější španělský režisér a jeden z nejvýznamnějších evropských filmařů vůbec už nepotřebuje vyhrávat festivaly, natož aby měl zapotřebí je eventuelně nevyhrát. A konec konců v Cannes se ani vyhrávat nemusí, stačí mít aplaus, aspoň částečně rozdělit publikum a v nejlepším případě šokovat.

Almodóvar sklidil za Špatnou výchovu ovace, rozdělil publikum a jeho část, zvlášť tu, co má cokoliv společného s katolickou církví, i šokoval.

Láska, vášeň, pokrytectví

S mladým talentovaným filmovým režisérem Enriquem (Fele Martinez) se seznamujeme ve chvíli, kdy hledá látku pro nový film. Vzápětí se hlásí nečekaná návštěva - nezaměstnaný herec (Gael Garcia Bernal), který mu přináší scénář a s ním předkládá i přání zahrát si ve filmu hlavní roli. Má k tomu svůj důvod - příběh, který nabízí, je jeho a Enriqueův. Dá se totiž poznat jako Ignacio, režisérův dávný kamarád z církevní školy, kde oba prožili dětství, jež je navždy poznamenalo.

Enrique začíná číst a divák se začíná vracet o řadu let zpátky. Vrací se v dalších dvou časových rovinách, navíc v reálné vzpomínce i ve filmu. Postupně i na přeskáčku se na plátně odvíjí příběh, jenž započal vzplanutím otce Manola k malému Ignaciovi a jeho selháním jako kněze, pedagoga i člověka.

Pokrytec, který pod sutanou skrýval sexuální úchylku, tehdy učinil první krok, jenž osudově poznamenal životy několika lidí a z něhož vyplynulo vše další, co Almodóvar rafinovaně a přitom s neúprosnou logikou rozkrývá a nabízí k širším a hlubším úvahám než se na první pohled může zdát.

Intimní zpověď filmaře

Špatná výchova je podle všech indicií Almodóvarovou dosud nejintimnější výpovědí, ztvárněním jeho nejosobnějších témat, je v něm - ač příběh sám je fikcí - mnoho autobiografického.

Prohloupí, kdo by se nechal odradit faktem, že to je "klučičí" film. Ačkoliv v něm takzvané něžné pohlaví skoro úplně chybí, něhy je tu stejně jako vášně sexuální i tvůrčí a stejně jako dalších citů, vztahů, vazeb. Láska, touha, potřeba tvořit. Pokrytectví, vydírání, manipulace, zločin.

To i mnoho dalšího jsou témata tak silná a natolik působivě ztvárněná, že nakonec ani není podstatné, že láska a sex se odehrává výhradně mezi muži a že špatná výchova se tak silně váže ke katolické církvi. Almodóvar si totiž ani nevyřizuje účty s kněžími ani se nezpovídá ze sexuální orientace, obojí je jen - jakkoliv velmi výraznou - kulisou k obecnějším úvahám.

Hloubka Almodóvarovy výpovědi si ovšem v ničem nezadá s atraktivitou a filmařským mistrovstvím, s nímž Špatnou výchovu natočil. Snad je v mnoha směrech méně bizarní než jeho předchozí filmy, ale ani na chvíli nenudí.

Atmosféru, která v každém okamžiku vystihuje situaci, spoluvytváří barevné ladění každého záběru stejně jako úchvatná hudba Alberta Iglesiase. A jsou tu skvělé herecké výkony. Na prvním místě mexická hvězda Gael Garcia Bernal ve strhující trojroli Angela, Zahary a Juana, který je stejně půvabný a přesvědčivý jako mladý muž i jako dlouhovlasá blondýna.

Ostatně u Almodóvara si jen málokdy můžete být jistí, jaké pohlaví skrývá oděv té které postavy. I další představitelé, z nichž Javier Cámara a Fele Martínez doprovodili film letos na karlovarský festival, hrají výborně a je vidět, že oni i další spolupracovníci svého velkého Pedra maximálně podpořili a splnili nejspíš všechny jeho tvůrčí představy.

Špatná výchova, Španělsko 2004
Režie a scénář: Pedro Almodóvar, Kamera: José Luis Alcaine, Hudba: Alberto Iglesias, Hrají: Gael Garcia Bernal, Fele Martínez, Javier Cámara, Daniel Giménez Cacho a další