Nakolik vás zasáhla válka v Jugoslávii?

V současnosti jsem asi skladatel s nejosobitějším osudem, nyní hraju s velkým orchestrem, ale za války jsem vystupoval v řecké taverně.  Během války jsem byl naštěstí mimo Sarajevo, ale přesto jsem ztratil všechno.

Musel jsem začít pracovat. Poprvé v životě. Nic jiného mi nezbylo, protože jsem se pokoušel po první dva roky udržet si komfortní styl života, který jsem vedl. Byl jsem rocková hvězda, i když jsem už nehrál, byl jsem unavený tím, že rockové koncerty vyžadují, aby všechno bylo zesílené -  zvuk i osobnosti. Měl jsem toho dost, dostal jsem několik zlatých desek, jednu za hudbu k filmu Dům k pověšení. A tak jsem se v emigraci jsem soustředil na psaní hudby k filmům.

Takže mi vlastně válka poskytla šanci podruhé v životě začínat, což bylo ohromné štěstí. V zahraniční jsem si uvědomil, jak velké množství umění vytvořili umělci v emigraci. Nebýt toho, byl bych stárnoucí lokální rocková hvězda.

Jak jste se dostal ke spolupráci s Iggy Popem?

Bylo to hrozně jednoduché. Umožnil mi to film. Když pracujete pro ně, dostanete se k řadě lidí. A ukázalo se, že Iggy, který byl při natáčení filmu Arizona Dream v pohodě, už nevisel na drogách, nežil jen rockem, je velkým fanouškem mé hudby. Ale díky filmu se mi vícekrát stalo, že jsem pracoval s lidmi, které bych dříve chtěl žádat o autogram.

Co pro vás znamená téma Carmen, které jste zpracoval?

Carmen se šťastným koncem jsem napsal, protože jsem chtěl, aby vznikla skutečně cikánská opera, kterou mohou hrát cikáni. Bizetova Carmen se sice označuje za jedinou cikánskou operu, ale tou není, musejí ji hrát klasicky školení muzikanti, což tu mou ne, i když jde víc o muzikál než o operu. Hraji jej se svou kapelou The Wedding And Funeral Band.

Vystupoval jste s ní někdy na svatbách?

Ne, ale jsou v ní muzikanti, kteří se na ni specializují. Dokonce jsem i složení orchestru a svůj způsob psaní musel přizpůsobit vojenským nástrojům, které používají. Vynechal jsem všechny, které vyžadují pečlivé ladění, zejména dřeva, ale také ženský sbor.

Jak se odlišné složení kapel projeví na repertoáru?

Budou to dva zcela odlišné koncerty. Na prvním se představím s pětačtyřicetičlenným orchestrem se smyčci, žesti a sborem, je to vlastně takový zvláštní druh symfonického orchestru podle mých představ.

Uvedu na něm skladby napsané pro filmy, ovšem v podobě, jak jsem je složil, ještě před tím, než byly upraveny pro film. Zazní také úryvky z mé liturgie. Na druhém koncertu budu hrát jen se svou dechovkou písně, z nichž některé také zazněly ve filmech. I když ale hraju už vážnější věci, pořád se chci na koncertech bavit.

Hrajete také lidové melodie nebo jen vlastní skladby?

Hraji vlastní věci, ale mám rád lidové písně jako každý skladatel v historii hudby od Stravinského ke Gershwinovi, od Bartóka k Lennonovi, McCartneymu a Bonovi. Skladatelé vždy vycházejí z tradice a já jsem jí byl vždy ovlivňován. 

Píšete stále hudbu k filmům?

Ne, už ne. V posledních pěti šesti letech jsem nesložil žádnou, teď možná napíšu hudbu k jednomu malému filmu, ale nic pro filmový průmysl. Svou poslední desku ovšem chápu jako nahrávku filmové hudby, jen jí chybí ten film. Je to hudba k filmu, který mi běží v hlavě.