Ten někdo je taxikář Max, mírumilovný človíček, který vozí lidi a přitom sní o docela jiném podnikání, na které si taxikařinou hodlá vydělat. Když dá mladé hezké státní zástupkyni pro uklidnění před důležitým soudním jednáním svůj talisman, má sice pocit, že příděl dobroty na jednu noc vyčerpal, ale nepřestává být přívětivě vstřícný ani k dalšímu pasažérovi.

Taxikář vozí vraha

Netuší ovšem, že se právě ocitl ve velmi klasické situaci. V nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Na dívčino ještě zahřáté sedadlo totiž usedá prošedivělý muž jménem Vincent, který chce Maxe a jeho vůz na celou noc a vůbec ho nezajímá námitka, že to je proti pravidlům. A protože se nabídka ukazuje být z těch, které nelze odmítnout, Maxovi nezbývá, než vyrazit na dlouhou noční pouť.

Už první zastávka, během níž mu na autě zčistajasna přistane úplně čerstvá mrtvola, mu odhalí, že problém není ani tak v tom, na jak dlouho, ale k čemu ho Vincent najal.

Max vůbec nikdy nechtěl vozit vraha. Nikdy se nechtěl podílet na ničem hnusném a nepřesvědčí ho ani Vincentovy věty jako: "Na téhle planetě je šest miliard lidí a vás rozhodí jeden chlapík". Max se pokouší vzdorovat, ale jak se noc krátí, je postupně existence každého závislá na existenci druhého. Zvlášť, když po nějaké době vstoupí na scénu i muži zákona.

Černá a bílá barva jako kontrast na plátně dobře vypadá, a tak i herci černé a bílé pleti tvoří už hezkých pár let populární dvojice, ať jsou to parťáci nebo protivníci. I tentokrát je strnulá bledost, zdůrazňující mrazivou sílu a cynismus Toma Cruise dobrým protikladem k hřejivé, tmavohnědé laskavosti Jammieho Foxxe.

Cruise i Foxx jsou přesvědčiví

Navíc oba herci velmi dobře hrají. Cruise, kromě toho, že má zajímavou masku, hraje s přirozenou přesvědčivostí, možná mu dokonce parketa chladnokrevného zločince sedí víc než cokoliv jiného. Jammie Foxx je na rozdíl od něj během filmu - jak odpovídá postavě - velmi proměnlivý a ve všech polohách uvěřitelný. Max je sice vděčnější role právě v tom, že prodělá během filmu výraznou změnu, ale je to proměna dost náročná na uvěřitelnost a Foxx ji zahrál výborně.

Oba herci jsou tak režisérovi hlavní oporou v příběhu, který je sice vcelku předvídatelný, ale zároveň chytře rozehraný a pevně vystavěný. Divák tedy může v klidu sledovat onu dávnou hru na kočku a myš, kde nechybí akce, ale není jí příliš, a kde v nudnějších pasážích nechybí ani prostor si pomyslet, kdy se asi do děje vrátí dívka (Jada Pinkett Smithová) z úvodu filmu. Že se vrátí, je nabíledni.

Škodí mísení žánrů

Škoda, že se režisér Michael Mann nedržel jednoho kopyta, ale smíchal dohromady několik žánrů. Jako by nestačilo natočit napínavý thriller, na který tu je slušně zaděláno. Diváka Collateralu však co chvíli vyděsí víc než noční Los Angeles, kde prý může šest hodin jezdit metrem mrtvola, aniž by si jí kdokoliv všiml, snaha o hlubší psychologický ponor, který místy odkazuje až někam k Freudovi.

Vyprávění o Vincentově trudném dětství bez matky a se zlým tátou, promluva o proplétání osudů a vesmírných náhodách, úvahy o bezvýznamnosti lidského života - v každém případě to zpomaluje tempo filmu, ubírá napětí a v některých obzvlášť filozofujících pasážích to může vyvolat - podle nátury diváka - stejně dobře pocit nudy jako smích.

Collateral, USA 2004

Režie: Michael Mann, scénář: Stuart Beattie, kamera: Dion Beebe a Paul Cameron, hrají: Tom Cruise, Jamie Foxx, Jada Pinkett Smithová Mark Ruffalo, Peter Berg a další.