Článek
Dvojí podobu dokumentárního divadla představily inscenace Kameny zmizelých a Hans Schleif. V obou usadila režie diváky okolo stolu jako živou součást představení. Ale zatímco čtveřici mladých divadelníků z Bádenského státního divadla z Karlsruhe se při vší profesionalitě projevu i pobíhání kolem obřího stolu podařilo diváky dvouhodinovou citací dokumentů téměř uspat, jediný protagonista stejně dlouhé inscenace Hans Schleif, herec curyšského Schauspielhausu Matthias Neukirch, neměl s udržením pozornosti diváků žádný problém.
Důvod je prostý: bádenské spíše rešeršní divadlo spočívající v důsledném čtení dokumentů rozmělnilo konkrétní lidské osudy svých nacistickou ideologií umlčených kolegů v šustících stránkách, Neukirch zvolil autentické, téměř detektivní vyprávění o pátrání po minulosti svého dědečka, známého architekta a archeologa, ale také vysoce postaveného důstojníka SS. A dařilo se mu gradovat zvědavost diváků na skutečnou vinu rodinou uctívaného vědce a projektanta koncentračních táborů i podzemních zbrojařských fabrik. A ke konci života zřejmě i přesvědčeného nacisty.
Herec navíc propojil osudy svého děda s vlastním pocitem viny plynoucím i z jeho osobního života. A i když své vystoupení ke konci pokazil zbytečně dlouhou ideologickou úvahou i poněkud amatérským songem, představovala jeho one-man show jeden ze zatímních festivalových vrcholů.
Druhým byla The Situation izraelské režisérky Yael Ronen a Maxim Gorki Theater, jež na půdorysu berlínského kurzu němčiny pro migranty z Blízkého východu vystavěla autentické, zábavné a téměř absurdní divadlo plné vtipu a ironie, ale i velmi vážných témat.
Zklamání přinesla bohužel co do výpravy, živé hudby, projekce a dalších prostředků opulentní inscenace Pověření hannoverského Schauspielhausu. Režisérům Tomu Kühnelovi a Jürgenu Kuttnerovi se scénickým balábile se všemi Leniny, Staliny, Che Guevary, pieroty i tančícími pudly zdařilo dokonale zastřít smysl působivé revoluční persifláže Heinera Müllera.
A nelze alespoň krátce nezmínit pochvalně český festivalový příspěvek, Cenou Josefa Balvína odměněnou inscenaci Pornogeografie Wernera Schwaba, v níž se soubor Lachende Bestien vyrovnal s nelehkým textem výsostně divadelním způsobem. Festival nabídne do 4. prosince v Praze ještě čtyři tituly divadel z německy mluvících zemí.