Chochola se ve svém díle podle pořadatelů zabývá temnou stranou lidské přirozenosti, sexualitou, kultem tělesnosti nebo touhou po nebezpečí a rychlosti. Ve svých dílech kombinuje nalezené předměty s technologiemi i uměleckými díly, výrazným prvkem jeho projevu je osobní účast, akce a performance.

Vedle Chocholy si další z finalistů, Anna Hulačová odnesla cenu diváků. Získává možnost rezidenčního pobytu v některém z Českých center v Evropě. Ve finále letos byli ještě Aleš Čermák, Katarína Hládeková a Johana Střížková. Práce všech pěti ukazuje výstava ve Veletržním paláci.

Chochola dostal 100 000 korun na výstavu, publikaci či jiný autorský projekt. Součástí ocenění je rezidenční pobyt v New Yorku a v posledních letech také plastika v podobě štafetového kolíku z dílny Maxima Velčovského. Organizátoři ceny nechtěli dát letos laureátovi jen prostý předmět, poslali tedy cenu na cestu mezi české umělce. Ti s ní rozličnými způsoby nakládali, dotýkali se jí, a vytvořili tak z kusu kovu cosi na způsob amuletu.

Připomíná noční klub

„Matyáš Chochola dokázal svou rozsáhlou instalací, že současné umění má schopnost komunikovat klíčová globální témata, nálady a podoby dnešního světa tak, jak jsou prožívána a reflektována v lokálním kontextu,” uvedl Marek Pokorný, předseda poroty, výtvarný kritik a kurátor. Základ Chocholovy umělecké výpovědi je podle něj síť příběhů, které autor předkládá prostřednictvím svých akcí, jejich přepracovaných záznamů a intervencí různých materiálů do prostředí, jehož se divák stává součástí.

Chochola vystudoval Akademii výtvarných umění, učili ho Vladimír Skrepl a Jiří Kovanda. Jeho uměleckými výstupy jsou hlavně instalace a performance. Vytváří jakýsi svůj vesmír, jehož on sám je nedílnou součástí. Důležitými v jeho tvorbě a přemýšlení jsou šamanismus, mystika, mystéria i mystifikace. Svou tvorbu představil v řadě výstavních institucí, letos se prezentoval na putovním bienále Manifesta v Curychu.

Ve Veletržním paláci je Chocholova instalace od zbytku výstavy oddělena, protože má podle autora diváka dovést skrze útroby domu do prostředí vyvolávajícího zážitek změněného stavu vědomí. Prostor připomínající prázdný noční klub či jeho ruiny diváka přivádí blíž k temné straně lidské přirozenosti a současně asociuje hlubiny vesmíru, říkají autoři výstavy. Součástí instalace jsou i záznamy performancí, které se přímo v ní odehrály. Z labyrintu, který nemá daleko k dekadentnímu chrámu ani ke smetišti, na návštěvníka mohou z mnoha stran vyskočit jeho vlastní stíny.

Prestižní cena pro mladé české umělce do 35 let se udílí od roku 1990 z podnětu dramatika a bývalého prezidenta Václava Havla, básníka a výtvarníka Jiřího Koláře a malíře Theodora Pištěka.