Ve svých písních k filmu Muzzikanti zpíváte přesvědčivou češtinou. Kde jste se ji tak dobře naučil?

Neumím česky mluvit, pouze česky zpívám. S jazykem mi pomáhali kolegové z muzikálu Jesus Christ Superstar, v němž hraju v Ostravě. Pořád jsem za nimi chodil a otravoval je, aby mi pomohli objevit další a další rozdíly mezi češtinou a slovenštinou. Jsou podle mě velké, v češtině se například většina písmen vyslovuje s jiným přízvukem než ve slovenštině. A nejhorší pro mě jsou slova, která jsou stejná v obou jazycích. V nich člověk dělá chyby ve výslovnosti vlastně automaticky. Já si na té výslovnosti ale dávám záležet.

Nabídku složit a nazpívat písničky pro film Muzzikanti jsem dostal až později, tedy v době, kdy už jsem češtinu jakž takž zvládal.

Písnička Kříž svůj neseme je váš duet s Jaromírem Nohavicou. Jaká s ním byla spolupráce?

Přiznám se, že jsem byl plný očekávání. Jarek je pro mě výrazná osobnost. Píše fantastické melodie i texty, které každý zná. Nevěděl jsem ale, jakého člověka potkám. No a potkal jsem veselého, charismatického, usměvavého a energického chlapíka, ze kterého jsem byl okamžitě nadšený.

Setkali jsme se ve studiu při nahrávání písničky, když už měl svou část nazpívanou. Přišel za mnou, zeptal se mě, jestli je všechno v pořádku a jestli se mi líbí, jak to udělal. Z jeho pozitivního přístupu jsem byl mile překvapen.

Peter Cmorik zpívá s Nohavicou duet.

Peter Cmorik zpívá s Nohavicou duet.

FOTO: Petarda Production

Není přece jenom obvyklé, že někdo píše písně pro Nohavicu. Měl k té vaší připomínky?

Neměl, ale předělával se trochu text. Napsal ho Petr Šiška a Jarkovi se líbil. Potom ale dostal nějaké další nápady a do textu je dopsal tak, aby to bylo víc nohavicovské. Proto jsou jako autoři textu podepsáni oba.

Dostal jste ve filmu Muzzikanti nějakou roli?

Ano, ale jenom drobnou. Režisér Dušan Rapoš rád dělá to, že když má někoho rád a chce ho ve filmu mít, tak ho do nějaké malé role obsadí. Já hrál ministranta a v tuto chvíli, tedy před vznikem konečné verze filmu, jsem ve dvou scénách. Jen tak přejdu na pozadí, možná si mě vůbec nikdo nevšimne, mě ale tyhle takzvaně vnitřní fóry baví.