Deska zní jako kříženec jazzu, soulu, world music a snad i něčeho z vážné hudby. Ačkoliv se na ní intenzivně zpívá, texty nemá. K vrstvení zvukových stop použila dvojice přístroj loopstation.

Zařadit lze album těžko, pokud by se k něčemu muselo přirovnat, tak poletuje přibližně v improvizačním hudebním vesmíru Bobbyho McFerrina.

Album je výsledkem mnoha let společného koncertování. To, že skladby zní naživo stejně působivě jako na desce, chtějí hudebníci ukázat na křtu alba 15. listopadu v pražském Experimentálním prostoru NoD Roxy.

Třináct hlasů

„Nyní nazrál čas splnit si dávný sen – zkusit hrát autorskou hudbu jen takhle ve dvou, akusticky, čistou, obnaženou a bez obvyklého vystlání dalšími doprovodnými nástroji,” tvrdí dvojice. „Také pro nás bylo důležité postavit celý projekt tak, abychom byli rovnocennými partnery. Tedy nikoli zpěvačka a doprovod, ale dva nástroje, svobodně se pohybující ve společném hudebním prostoru,” doplnila Ridina Ahmedová.

„Používáme loopstation na desce takřka ve všech skladbách. Můžeme díky němu vytvářet ,zvukovou architekturu’ a pracovat s harmonickou i melodickou bohatostí,”  vysvětlila Ridina Ahmedová. V některých místech tak počet navrstvených hlasů dosahuje běžně osmi až deseti nebo i třinácti. „Naším cílem nebylo vytvořit co nejhustší kompozici, ale krajinu, do které by se člověk rád vracel,” dodal Petr Tichý.

Audio ukázky