Vladimír Stibor: Krajina, v níž se nevyznám

Kdy přichází ten pravý Čas básníka? Při hledání, nebo při objevování? Naplňováním, nebo tříděním? V době panování intuice, nebo zkušeností? Až přijde vytrvalý déšť, / odplují hory čínských básníků; / zůstane po nich / hořící keř / v němž se zjevují ptáci úsvitu. / Stěží si odvyknu (Zem o něco krásnější). Pátá básnická sbírka Vladimíra Stibora vyšla v autorově dobrém čase.

Klokočí/Knihovna Jana Drdy

Vlasta Lavalová: Dnes nehlásili žádné popravy.

Deníky Vlasty Čepkové (1938, 1942-1945)

Práce historiků postrádají většinou onen pohled udiveného svědka, přímého účastníka děje. Bez něj jsou jakékoliv studie např. o období 2. světové války a letech těsně před ní a po ní pro většinu z nás už jenom slova. Vzpomínky, dopisy, zápisky jsou schopny i po všech těch letech udržet v sobě sílu autentičnosti, je v nich otištěna stopa, která se nedá uměle vytvořit.

Deníky Vlasty Lavalové-Čepkové, které autorka po letech doplnila jakýmisi glosujícími texty (na základě jejich "nového čtení"), jsou především výpovědí o tragické etapě našich dějin, o konci spolužití Čechů a Němců (v tomto případě přímo na území, které po Mnichovu připadlo Německu - Úlice u Plzně).

Sebeerudovanější badatel není schopen tak málo větami říci tolik: Umřel Roosevelt. Ve vesnici se radovali, že měl chcípnout už dávno, chromajzl. Ale to jim nepomůže. Dnes už byla opravdu slyšet fronta, je to nepřetržité dunění.
(13. dubna 1945)

Prostor

Daniel Pennac: Lidožrouti z obchoďáku

Jako román

Poté, co u nás vyšla v překladu nejdříve třetí, pak druhé pokračování Malaussenovské tetralogie (Obchodnice s prózou, česky 2002 a Sudička pistolnice, česky 2003), má domácí čtenář v rukou konečně i první díl populární série, Lidožrouti z obchoďáku (přeložila Vlasta Misařová).

Setkáváme se opět s panem Malaussenem, toho času pracujícím v oddělení reklamací jistého obchodního domu. Ale hlavně profesionálním obětním beránkem, který miluje děti a psy, bydlí v pařížské čtvrti Belleville a stará se o své bratry, sestry a celou rozvětvenou rodinu, kterou opustila maminka. Tento dobrosrdečný klaun se vždy umí objevit na nesprávném místě a v nesprávnou dobu. Sám říká, že vždycky jsem si myslel, že bych byl dobrý hluchý, ale špatný slepý. Nejinak je tomu i v případě obchoďáku, jehož zdi skrývají stará tajemství i zločinné praktiky černých mších, které tam za války pořádali "dětští lidožrouti". A nejen to, dobře zásobovaný obchodní komplex dnes na regálech nabízí i vše potřebné k rychlému zhotovení výbušniny, která by mohla celou Paříž vyhodit do povětří. Když tam najednou začnou vybuchovat bomby, na zápletku čtivé detektivky je zaděláno.

O tom, že Pennac je sám vášnivým, zamilovaným čtenářem a že mu při psaní záleží na čtenáři a na jeho pohodlí, se můžeme nově přesvědčit i nad jeho esejistickou humoristickou knihou Jako román (přeložila Helena Beguivinová). Autor se mimo jiné snaží přiblížit to, v čem spočívá umění, jak naučit druhého lásce k četbě, aniž by se z knih musel stát mučící nástroj pro děti. Sloveso číst nestrpí rozkazovací způsob. Tuto nechuť sdílí s několika dalšími: se slovesem "milovat" ... nebo například "snít"... Můžete to samozřejmě zkusit. Jen do toho: "Miluj mě!" "Sni!" "Čti! No tak sakra čti, rozkazuju ti, abys četl!"... Vedle toho uvádí své Desatero nezadatelných práv čtenáře, mezi něž například patří právo přeskakovat stránky, právo číst nahlas a právo mlčet - To je nechat si z knihy svůj soukromý zážitek pro sebe.

Mladá fronta