Více než čtyři desítky barevných prací mapuje jeho vizuální cestu od roku 1997, kdy fotil ještě analogovým aparátem na barevný film amerického bluesového kytaristu a zpěváka B. B. Kinga, až po poslední digitální fotografii bývalého vokalisty skupiny Led Zeppelin Roberta Planta z letošního roku z plzeňského Lochotína.

Kromě prvně jmenované práce jsou ostatní vytvořeny moderní digitální technikou. Ani to jim ale neubírá na dynamice, barevnosti či emotivnosti. A právě emoce hraje v Jandově vizuální tvorbě klíčovou roli. Dobře totiž ví, že reportážní fotograf s ní musí umět zacházet. Musí vědět, kdy zmačknout spoušť, aby byla co nejintenzivnější. A populární hudba na emocích stojí.

Hudební publicista Petr Korál na vernisáži zdůraznil, že ne každý, kdo se o tento druh hudby zajímá, je toho schopen. Dokáže to jen ten, kdo ji má opravdu rád, což je Jandův případ.

V očích Lemmyho Kilmistera z Motörhead, který vystoupil v roce 2015 v Plzni, je prazvláštní zasmušilost. Bylo to jeho poslední vystoupení u nás, neboť zakrátko zemřel. Když vidíme zpěváka skupiny Mig 21 Jiřího Macháčka, jak líbá dívku v první řadě, tušíme, že je to opravdové. Stejný pocit opravdovosti si odnášíme i u snímku z roku 2014, kde zpěvák Jiří Suchý klečí na pódiu Open Air Music Festivalu v Trutnově, aby vzdal hluboký hold vděčným divákům.

Stará pravda říká, že emoce jsou nepřenosné. Jenže fotografie má moc vidět je a zachytit v setině okamžiku a navěky zamrazit. Výstava Jiřího Jandy ukazuje, jak lze s prchavostí chvíle smysluplně nakládat.