Jak jste volil podobu komorního alba Kainarovy písně a skladby s jeho texty?

Vycházel jsem z toho, co je mi blízké. Přemýšlel jsem nejprve o několika podobách, třeba o orchestrální prezentaci, ale kytara se nakonec ukázala jako nejlepší řešení.

Některé písně se objevily na třech deskách Orchestru Gustava Broma, jež vyšly v šedesátých letech. Další v souborech básní a písňových textů, které uspořádal pan Miloš Pohorský. V nich jsem našel originální názvy písniček a pak jsem k nim hledal původní melodie jazzových standardů, na něž je Kainar psal.

Sháněl jsem všechny dobové nahrávky, abych to skompletoval. Po válce u nás některé písně zpívali Arnošt Kavka, harmonikář Bora Kříž a další. Ti si je ale trochu upravovali, mě zajímaly původní verze.

Pátral jsem i mezi pamětníky.

Kdo vám při hledání méně známých Kainarových počinů nejvíce pomohl?

Paní Klára Adamová, která žije u Brna. Její tatínek Konrád Babraj byl jeden z nejlepších Kainarových přátel. Povídala mi o tom, jak se u nich doma ty písničky zpívaly. Zazpívala mi tři skladby, u kterých jsem znal texty, ale neznal jsem jejich hudební zpracování. Kainar byl totiž skvělý muzikant, měl absolutní hudební sluch.

Později ovšem spolupracoval s komunistickým režimem. Neměl jste s tím problém?

Rád sním, a když dělám nějakou práci, která mi není tak úplně vlastní, vysním si mikrosvět a v něm si lidi vymodeluji podle svých představ. To mi pro spolupráci s Kainarem stačilo. V době, kdy údajně pracoval pro komunistický režim, jsem nežil a nemám právo ji hodnotit. Na to mají právo ti, kteří opravdu trpěli. Ti ho mohou kritizovat. Veškeré informace, které jsem o Kainarovi zjistil, byly soukromé a tedy veskrze pozitivní. Lidi, kteří s ním přišli do styku, se s ním o politice nebavili.

Myslím si, že Kainar byl velký básník a tudíž citlivý chlap, který se s některými věcmi musel vypořádat sám a určitě si při tom prožil peklo. Zajímal mě výhradně jako kolega, který s kytarou obrážel večírky a psal básně pro kamarády, jako to dělávám já. Opustil jsem ho v roce 1948.

Jací básníci vás jako písničkáře ještě inspirují?

Vyrůstal jsem především na věcech ze Semaforu, miluji Vodňanského a Skoumala, kteří mě navedli na krátké básničky, a ze současných autorů se mi líbí Jiří Krchovský. To je pravý mistr miniatur. Není to žádná veselá záležitost, v tom směru jsem někde jinde, nicméně je to mistr slova.

Celý rozhovor s Karlem Plíhalem otiskne páteční Právo.