Článek
Parlamentní a úřednickou mašinérií nejdřív projde nápad hodný národněobrozeneckého blouznění. Musíme konečně vykonat nějaký velký čin, jinak zůstaneme národem malých zmrdů, zapíše si do deníku ministr, kterému se podaří získat dotaci z Evropské unie pro českou výpravu na Měsíc.
Jenže s příchodem jeho nástupce se provalí, že zatímco budoucí kosmonauti při tréninku živoří, za veřejné peníze mezitím vyrostl soukromý hotel na Martiniku a záhadně opálený šéf vesmírného projektu zmizel. Velkolepý záměr nový ministr kupodivu nezařízne, protože by se malér musel vysvětlovat v Unii. Problém má vyřešit sponzor.
Hlavní hrdinové seriálu Kosmo.
Ve snaze najít vlastní žánrovou polohu a stylizaci to bere Kosmo od politické satiry přes parodii až k absurdní grotesce, v níž se blíží zároveň k aktuální české realitě i k nadčasovému přesahu. Přitom se cestou dotkne i kultovních seriálů, ať už jde o Star Trek, Červeného trpaslíka, Jistě, pane ministře nebo třeba skupinu Monty Python a jejich pověstný skeč s prejtem.
Děj se opírá nejen o čtveřici kosmonautů, která se kvůli přání sponzora a omylu politiků vydává do vesmíru prakticky bez kapitána, ale také o dobře napsanou a zahranou dvojici ministra a jeho všehoznalého a všehoschopného úředníka. Ten svému šéfovi odhaluje skryté zákonitosti politického života od zákulisí jeho vlastního úřadu až po záludnosti zahraniční diplomacie.
Kosmo je sympatickým překvapením sezóny, přičemž mezi komediálně laděnými seriály podobně potěšila naposledy Čtvrtá hvězda. Patrná je pečlivá práce na všech úrovních, a to od přípravy námětu přes dialogy až po herecké výkony a snahu režie najít co nejpřesnější výraz a načasování. Ne vždy všechny detaily vyšly a ne všechno se asi povedlo podle představ, ale to nic neznamená, protože Kosmo vás prostě rozesměje a na rozdíl od prejtu si ho můžete dát opakovaně a přitom neztratíte chuť.
To je k nezaplacení zvlášť ve dnech, kdy se zdá, že v absurditě předbíhá skutečnost veškerou fantazii a je leda tak jen k vzteku.