Stroganov je zástupcem generace stále ještě rozhněvaných čtyřicátníků (1961) a ve vlasti patří k svéhlavým autorům čerpajícím náměty z vlastní lékařské psychiatrické praxe. Jeho ironie k neradostné a bezperspektivní současnosti je méně přímočará než třeba v díle Petruševské (Cinzano v Ostravě) nebo Koljady (Murlin Murlo v Brně). Jeho příběhy vykazují příbuzenství s magickým realismem.

Na oslavě dne kohouta

Ornitologii se autorovi hrdinové jednak trápí problémy erotického dobývání, manželské nevěry, jednak touží a odvažují se vzlétnout mezi anděly, nazírat svět pod sebou optikou ptačího rozletu. Do příběhu vstupují problémy viny a trestu, učení se pravdě, odpuštění - a odvahy vzletu, ale nad zničenou průmyslovou krajinu. Takže nic moc optimistického.

Magie zápletky je postavena na chtíči ženatého občana Líbezného (Kreuzmann), který zatouží tak trochu jednorázově dobýt krásnou Taťánu (Nerudová), sestru ornitologického šílence Ljoničky (Špalek). Sourozenci ztotožňující se s ptačí říší se při oslavě dne kohouta, Ljoničkových narozenin, nakonec spojí proti Líbeznému, kterého dovádějí nejprve málem k zešílení, a nakonec k pokání...

Kreuzmann až příliš Líbezný

Jsem daleko od akceptování výslovnostních závad mnoha našich herců, ale čeština Kreuzmanna je tak dokonale předpisová, až z toho běhá mráz po zádech. Přece jenom hraje morálně nepevnou a ne příliš inteligentní postavu.

Lépe dopadají na scéně Nerudová v postavě křehce půvabné, trochu bláznivé ruské krásky a Špalek představující zemitého, ptáky posedlého rapla, avšak věrného svým pravdám a svobodnému žití.

Seznámit české diváky se Stroganovem je od Kašpara záslužné. Na příležitost čekají další jeho hry, přinejmenším Čajový obřad nebo Liška v rozvalinách.

Spolek Kašpar v Divadle v Celetné Praha - Alexandr Stroganov: Ornitologie. Přeložila Marta Bačíková. Režie Alexandr Minajev, hudba Zdeněk Král, scéna Karel Špindler, kostýmy Petra Krčková.