RECENZE: V Centru experimentálního divadla skončil festival Málo bylo Havla

V debatách a diskusních panelech se účastníci festivalu uspořádaného k Havlovu jubileu pokoušeli dobrat důvodů různorodého hodnocení významu českého dramatika a politika v Evropě, ve světě.

Jako jednomu z mála Evropanů dostalo se Havlovi velké cti. Jeho busta zdobí washingtonský Kapitol, sídlo amerického Kongresu. Proti tomu stojí negace a dehonestační výkřiky z Česka. Týden v Huse naznačil, že heslo Málo bylo Havla!, zvolené jako protiklad k vzteklému pokřiku Dost bylo Havla!, je nosné.

Velký zájem byl zejména o pokračování Havlovy aktovky Zítra to spustíme. Na snění Aloise Rašína před osudným převratným dnem českých dějin, jímž byl vznik Československa 28. října 1918, navázalo operetní dopovězení Vladimíra Morávka a hudebníka Davida Smečky Včera jsme to spustili. (O první části diptychu i o roli, jakou Havlovo Zítra to spustíme sehrálo před 17. listopadem 1989, psalo Právo 7. října.)

Ve Včera jsme to spustili autoři provokativně nahlédli, a nechtějme po Huse na provázku, aby se chovala jinak dnes než v 70. či 80. letech minulého století, co zbývá z nadějí.

Oním spuštěním v titulu nemíní nějakou novou defenestraci, nýbrž protest proti hulvátsví a přípravě půdy pro restauraci autoritativního režimu, proti účelovému vlastenčení a vyvolávání strachu z duchů.

Smečkova a Morávkova opereta s ironickou nadsázkou převádí do dramatického tvaru soudní kauzu „diverzně-umělecké skupiny“ Ztohoven. Téma: spuštění prezidentské standarty a vztyčení „špinavého prádla“ - červených trenýrek.

Aniž je třeba hodnotit čin sám, tvar realizovaný na střeše a na nádvoří divadla je zdravou ironizací střetu; snahy o kriminalizaci činu za každou cenu, a na druhé straně vyjádření nesouhlasu. Bez ohledu na závěry soudu vědí Milan Holenda, Tereza Marečková, Simona Zmrzlá, Nicole Maláčová a další herci, herečky a hudebníci, o čem a proč hrají.

Inscenace včetně hudby má blízko k street artu, a blíží se tak reálnému předobrazu, jehož zdůvodnění je možné najít na stránkách skupiny a má blízko k hledání cest, jak „z toho ven“. Potvrzuje beze zbytku, že ve veřejném prostoru opravdu „málo bylo Havla“.