Kompletuje tak svou dosavadní tvorbu na třináct desek. Dvanáct jsou klasické řadovky, třináctá, na jejíž realizaci přispěli fanoušci prostřednictvím crowdfundingového portálu Katalyzátor, nabízí řadu zajímavých rarit i novou píseň, která se jmenuje Poprvé, podruhé, naposled...

Grafickou podobu kompletu zpracovali Karel Haloun s Luďkem Kubíkem. Postupně si lze poslechnout pětici samostatně často už nesehnatelných řadovek Můžem si za to oba (1998), Hazardní slavnost (2001), Příznaky lásky (2008), Chutnáš po cizím ovoci (2011) a Soukromá elegie (2014).

Poslední položka kompletu se sice jmenuje Běžné rarity, její obsah je však zcela neběžný. V téměř osmdesátiminutové stopáži jsou kromě výše zmíněné novinky nejen starší Pospíšilovy spolupráce s C&K Vocalem, Mahagonem a Blue Effectem, ale také pro tento projekt natočené novinky. S klávesistou 5P Ondřejem Fenclem tak vznikla pocta Petru Skoumalovi v podobě coververze skladby Jeden den jediného léta. Ve spolupráci s bubeníkem Martinem Vajglem nazpíval Pospíšil znovu rozsáhlý epos Óda na konec betonové revoluce v raritní, jemně elektronické verzi.

V květnu byly v rámci ostravského koncertu v tamním klubu Parník natočeny čtyři skladby, dokazující, jak skvěle si současné obsazení 5P poradilo s Knihou míjení, Baladou ze soutěže, klasikou Doky, vlaky, hladem a boty i legendární Vzpomínkou na jednu venkovskou tancovačku.

„Vnitřně cítím, že tímto albem rarit se uzavírá můj snad životní hudební oblouk od začátku sedmdesátých let až do současnosti. S kapelou 5P na koncertech mapujeme prakticky všechna období a všech těchto třináct alb,“ komentuje to Pospíšil.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: