Zní to trochu jako z detektivky Agathy Christie, jejíž dnes už poněkud naivní humor připomínaly hrátky členů Národního divadla na předpremiérové tiskové besedě. "Nevím," kroutil hlavou režírující šéf činohry Michal Dočekal. "Nevíme," tvrdili herci. Jak se utajování stupňovalo, začalo připomínat známou židovskou anekdotu o panu Khonovi, který si jde půjčit sáně, neboli: víte co? Strčte si to tajemství s prominutím za klobouk.

Autor nebyl "odtajněn" ani po premiéře, a snad je to tak lepší. Premiéra totiž ukázala, že utajované autorství bylo to nejzajímavější, co tato snůška banalit mohla nabídnout. Dramaticky řídký text o stárnoucím neúspěšném dramatikovi Šaldovi, potíraném ješitným divadelním ředitelem Nývltem (dvojrole pro Miroslava Donutila) má rozměr nejvýše bakalářské povídky anebo silvestrovské estrády pro divadelníky. Neboť nejspíše oni ocení narážky na omrzelé herce bez rolí, vedení i publikum Národního divadla, současnou dramatiku a opadávající fasádu.

Nudné repliky z pera pana "Neznámého"

Svědčí o tom i premiérové přijetí, kdy zejména přítomní divadelníci reagovali na tyto repliky bouřlivým smíchem. Ostatní diváci se poněkud ztráceli v kontextu i v chaoticky střídaném čase - na jedné straně se hra pohybuje v současnosti se vzpomínkou na doby, kdy jsme "sexem protestovali proti komunistům" a vzápětí postavy v přítomném čase mluví o Tuzexu a jiných, pro mladou generaci už většinou nesrozumitelných realitách předlistopadových let.

Štědrá nabídka divadelnicky vděčných bonmotů se ale vyčerpá již v první polovině, takže druhá míří prudkým sešupem k nudě a není divu, že se v textu proti verzi otištěné v programu škrtalo.

Scénka, kdy představitel dramatika Šaldy a současně ředitele Nývlta přebíhá z jedněch dveří do druhých, aby stihl obě role, je napsána i inscenována velmi školácky - doporučuji zhlédnout Zelenkovy Odchody vlakov v provedení bratislavské Astorky Korzo´90 (hostují občas v Praze), aby divák pochopil, že se i toto prověřené klišé dá naplnit na vtipnější úrovni.

Množství krotkých narážek na Národní divadlo vnucuje myšlenku, že hra vzešla z autorské soutěže na komedii propagující tuto instituci. Obsazení Miroslava Donutila do obou hlavních rolí zase připomíná, že inscenace Sluhy dvou pánů, v níž Donutil již několik let exceluje, se přece jen časem dohraje a že je třeba postarat se prvnímu komikovi o novou benefici. Určitě by se ale našel vtipnější text.

Nikterak skvělý výkon Miroslava Donutila

Proč právě při tomto kousku sáhlo pražské Národní divadlo ke koprodukci se Slovenským národním divadlem, lze jen těžko pochopit - ledaže by pan Anonymus byl Slovák. Obsazení Diany Mórové do role herečky Mexbauerové to rozhodně nevysvětluje, zvláště když Mórová postavu hraje česky, a křečovitě přehrávaným herectvím poškozuje svou pověst jinak velmi schopné herečky.

Miroslav Donutil v dvojroli Šaldy a Nývlta potvrzuje rutinu zkušeného baviče na výsluní divácké přízně, kterou nemůže ohrozit ani nikterak skvělý výkon ve slabém titulu. Donutil se snaží hře pomoci vlastními improvizačními doplňky, ale jejich úroveň se od textu příliš neliší, takže se vnucuje další řešení a sice, zda si nakonec svou benefici nenapsal sám. Josef Vinklář a Jana Boušková v okrajových rolích textu jen obětavě slouží.

K inscenování novinky se sešel obzvláště vybavený tým. Pracovali na něm hned dva dramaturgové, domácí Lenka Kolihová - Havlíková a slovenský Martin Porubjak, a jestli výsledek původní text vylepšil, pak raději nepátrat po tom, jak vypadal předtím.

Scénu navrhl ředitel Národního divadla Daniel Dvořák, který ji vybavil na jedné straně naddimenzovanými citacemi detailů budovy Národního divadla, na druhé okázalostí "velkého divadla", obojí v lehce ironizující nadsázce. Tu má patrně podpořit i montáž z hudby klasiků, odvíjející se od Smetanovy symfonické básně Z českých luhů a hájů.

Pronásledování a utrpení dr. Šaldy na jeviště Národního divadla nepřineslo ani skandál, ani kvalitu. Na předpremiérové tiskovce zazněla známá pravda o tom, že anonymy patří do koše. Kdyby v tom dramaturgickém koši skončil i tento Anonym, nic by se nestalo.

Anonym: Pronásledování a umučení dr. Šaldy

Režie a inscenační úprava Michal Dočekal, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Zuzana Krejzková, zvuková instalace Vladimír Franz, dramaturgie Lenka Kolihová - Havlíková, Martin Porubjak. Světová premiéra 7. a 9. října 2004 ve Stavovském divadle