Článek
Lapsley vyrostla na muzice Joni Mitchellové, New Order nebo The Smiths, kterou poslouchala jako dítě díky rodičům. Brzy si ovšem zamilovala elektronickou hudbu a už ve čtrnácti dojížděla vlakem do města na párty. Tvrdí, že byla především zapálená pro hudbu.
„Stejně jako chození na párty mě ovlivnily portály jako Spotify a YouTube, díky kterým jsem se do elektronické hudby mohla snadno a hlouběji ponořit,“ vypráví zpěvačka, která kdysi poslouchala minimal techno doma pod peřinou.
„Když rádi posloucháte hudbu, snadno se stane posedlostí. Chcete objevovat víc a víc, chodit na koncerty a jednoduše jí žít.“
První nahrávky umístila na internet proto, aby si je mohli poslechnout příbuzní v zahraničí. Všimlo si jich však několik hledačů talentů a brzy potom už zpěvačku lanařilo několik vydavatelství. Když ji oslovovala s nabídkou ke spolupráci, první dotazy směřovaly k tomu, s jakými autory spolupracuje. To ji skoro uráželo, protože byla výhradní autorkou i interpretkou.
Baví mě spolupracovat s dalšími lidmi, ale ukázalo se, že spíš tehdy, pokud jde o jejich hudbu.
„Dnes už se to tolik nestává. Situace se zlepšila, lidé si zvykli, že to je takhle možné. Myslím, že se v hudebním průmyslu odehrála změna. Už je v něm daleko víc žen, které dělají hudbu samy. Proč také ne?“ zmínila se Lapsley v telefonickém rozhovoru pro Právo.
Vzhledem k tomu, že si hudební kariéru nevysnila (tíhla ke geografii či k jachtingu), ptám se, jestli je spokojená s tím, jak se věci vyvrbily.
„Nevěděla jsem, co mám čekat. Někdy je to velmi těžké a náročné v ohledech, s nimiž jsem nepočítala,“ říká zpěvačka a odkazuje například na předsudky, o nichž byla řeč. „Díky tomu se ale posunuju a mám pocit, že jsem skrz tu práci dospěla. A do toho, co dělám, jsem se zamilovala. Je to úžasné, dostávám zaplaceno za to, co mě baví.“
Vystoupení na Glastonbury
V sedmnácti letech odehrála dívka, jejíž nahrávky do té doby vznikaly doma v ložnici pro radost, druhý koncert na slavném britském festivalu Glastonbury.
„Nevěřila jsem si, naopak. Byla jsem vyděšená. A pořád jsem před koncerty vystrašená. Cloumá mnou adrenalin. Tehdy to byl můj druhý koncert, což bylo šílené. Naštěstí už je to teď lepší,“ tvrdí.
Jako umělkyně v oblasti elektronické hudby zastane jakékoli role potřebné pro vznik nahrávek, včetně mužských vokálů. Přesto se nakonec po podepsání smlouvy s nahrávací společností nechala přesvědčit, aby zkusila spolupracovat s profesionálními autory písní. „Byla to kombinace toho, že to po mně chtěl vydavatel a že jsem na to byla i sama zvědavá,“ vysvětluje.
„Baví mě spolupracovat s dalšími lidmi, ale ukázalo se, že spíš tehdy, pokud jde o jejich hudbu. Když skládám vlastní, radši si všechno kontroluju sama. Soustředím se na to, co chci já.“
A co cítí, když se ohlédne za svým prvním albem, které vyšlo v březnu? „V průběhu roku se ten pocit měnil. Nyní už to vnímám tak, že jsem něčeho dosáhla. Jsem na tu nahrávku pyšná. Vím, že bych ji v daný čas nemohla nahrát lépe.“