V minulých pěti letech na Borech koncertovali různí umělci. Houslový virtuos Roman Patočka byl první, po něm přijeli Štěpán Rak, folkové duo Dubnička & Lahoda, komorní České noneto, slovenští Funny Fellows i rockové kapely Traband, Znouzectnost nebo Lucky Loosers. Posledně jmenovaná hrála pod kopulí v srdci věznice loni a její zkušenost přiměla broumovskou kapelu Imodium spojit se přes manažerku Jiřinu Šimkovou s odpovědnými pracovníky a dosáhnout možnosti v areálu věznice vystoupit.

O kulturní vyžití vězňů se stará tamní kaplan Blažej Pelán. „Většinou zveme kapely my. Slyšel jsem například, že kytarista Štěpán Rak jezdil každý rok do věznice ve Valdicích, a tak jsem ho na jedné akci poprosil, jestli by nepřijel i na Bory, a on souhlasil. Někdo se ale přihlásí sám, což byl i případ skupiny Imodium. Na realizaci vystoupení se pak musí čekat, protože pro vězně děláme jen dvě tři akce ročně. V létě je to spíš bigbít a o Vánocích něco komorního,“ řekl Pelán Novinkám.cz a Právu.

Imodium hrálo pro devadesát vězňů.

Imodium hrálo pro devadesát vězňů.

FOTO: Jaroslav Špulák, Právo

Na otázku, jestli si vězni sami řeknou o umělce, kterého by rádi na Borech viděli, s úsměvem odpoví, že nejčastěji chtějí AC/DC. „Obecně lze říci, že nejvíce tíhnou k rockové hudbě. Když u nás ale hrál houslový virtuos Roman Patočka, tak jim svou absolventskou dvacetiminutovou skladbou doslova vyrazil dech. Byl to pro ně velký zážitek,“ dodal.

Hráli už v bytech i léčebně

Členové skupiny Imodium a jejich technický i novinářský doprovod brali koncert vážně. Při vstupu do areálu prošli přísnou bezpečnostní prohlídkou, při které museli nechat všechny osobní technické přístroje včetně telefonů v šatně a při procházení bezpečnostním rámem a museli odložit i pásky u kalhot.

Imodium při koncertě na Borech.

Imodium při koncertě na Borech

FOTO: Jaroslav Špulák, Právo

S kaplanem Pelánem si posléze na dvoře povídali o tom, jaké je naslouchat vězňům a nabízet jim duchovní služby. „Nikoho nenutím, aby mi o sobě povídal, je to na nich,“ řekl Pelán a dodal, že některé příběhy jsou pak velice silné. Například po každém setkání s vrahem vždy myslí na to, co mu řekl. Loni prý po rozhovoru s jedním dvě noci pořádně nespal.

Imodium si na místo přivezli vlastní aparaturu. Během půldruhahodinové technické přípravy se muzikanti a jejich technici popasovali s nepříliš vhodnou akustikou vysoké budovy a v okamžicích krátkého volna se poučili například v tom, jaký měli vězni jídelníček v roce 1929, neboť tento visel přímo v hale, ve které hráli.

Jídelní lístek plzeňské věznice z roku 1929.

Jídelní lístek plzeňské věznice z roku 1929

FOTO: Jaroslav Špulák

„Jeli jsme hrát na Bory proto, abychom objevili něco pro nás dosud neobjeveného. Navštívili jsme už spoustu netypických míst. Jezdíme hrát do bytů fanoušků v rámci Bytového turné, hráli jsme v odvykací léčebně... Ve vězení to ale bylo naprosto neobvyklé, počínaje prostředím, tím, že jsem si při vystoupení dával pozor na to, co říkám, až po to, že vězni nemohli vstát, aby si s námi zapařili,“ svěřil se Novinkám.cz a Právu zpěvák a kytarista Imodia Thom.

Potěšit hudbou

Na pětačtyřicetiminutové vystoupení Imodia bylo i s ohledem na chování ve výkonu trestu puštěno devadesát vězňů. Z bezpečnostních důvodů museli všichni po celou dobu koncertu sedět na židli, nicméně první řada byla asi dva metry od kapely. Zaznělo čtrnáct písniček, někteří z odsouzených si některé z nich pobrukovali.

„Po každé skladbě se ozval takový nesmělý potlesk i odvážný pískot. Ale při tomhle vystoupení šlo o něco jiného. Chtěli jsme vězně potěšit svou hudbou,“ řekl Thom.

„Viděl jsem, že vězni během koncertu nabírali z hudby její energii. Jakmile skončil, mluvil jsem asi se čtyřmi z nich, a ti mi říkali, že se jim líbil a moc děkovali. Když se něco podobného koná, vždycky pořád dokola děkují. Jsou upřímně vděční za všechno kulturní, co se jim ve věznici nabídne,“ řekl po koncertě kaplan Pelán.

Imodium zahrálo čtrnáct písniček.

Imodium zahráli čtrnáct písniček.

FOTO: Jaroslav Špulák, Právo

„Odsouzení neseděli jenom před námi, ale také po stranách. Bylo pro mě důležité, abych poděkoval všem a na všechny se přitom podíval. Připadlo by mi nevkusné děkovat jen těm, kteří seděli před námi,“ svěřil se ještě Thom. „Když jsem dohrál, byl jsem vyčerpaný jako po všech koncertech. Nebylo to ale tentokrát ani tak vyčerpání fyzické jako spíš mentální.“

Když si členové Imodia sbalili nástroje i aparaturu, mohli v doprovodu kaplana a dalších pracovníků věznice nahlédnout do tamní kaple nebo na samotky ve sklepních prostorech. Na rozloučenou dostali večeři – někteří zvolili játra a bramborový salát, jiní opékané brambory a obalovaný sýr.

„Pro mě osobně to byl koncert, na který do smrti nezapomenu. Ptal jsem se kaplana, jestli se sem nějaká kapela po prvním vystoupení vrátila. Řekl, že ještě ne, a tak bych si přál, abychom byli první,“ uzavřel Thom.