Hlavní obsah

Finská prozaička Johanna Sinisalová: Lidé jsou omezováni v zájmu jejich dobra

Právo, Lucie Zelinková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Finská autorka Johanna Sinisalová soustřeďuje své psaní na témata rovnoprávnosti, feminismu a snaží se čtenářům ukázat, jak fatální důsledky na společnost může nevyrovnanost mezi lidmi mít. O svém uvažování nad rozložením sil mužů a žen ve společnosti a reflexi ve svém psaní se ochotně rozpovídala.

Foto: Profimedia.cz

Slunce je pro mě důležité, říká Johanna Sinisalová.

Článek

Co vás v knize Jádro slunce přivedlo k myšlence vytvoření světa, ve kterém jsou ženy rozděleny do skupin na pracující a na další určené k rozmnožování?

Velmi mě zajímá téma, jak jsou vlastně už dnes lidé omezováni v zájmu jejich dobra. Je pochopitelné, že existují různá omezení, třeba v otázce kouření, to je nezpochybnitelně nezdravé. Pohrávala jsem si ale s myšlenkou, co se stane, když za nás bude ve všem neustále rozhodovat někdo jiný. Diktovat nám, co se smí a co se nesmí.

V téhle knize je svět místem, kde se mužům daří dobře, je stvořený pro muže. A je skutečností, že v jedné oblasti Finska opravdu docházelo v historii k nepokojům, které způsobovali mladí muži, nicméně způsob, jakým se ta situace řešila v mé knize, je alternativní historie.

Lze tedy Jádro slunce vnímat jako satirický, nebo feministicky laděný text?

Ano, je to takový satirický komentář k tomu, co se aktuálně děje kolem ženské emancipace v severských zemích. Existují i takoví muži, kteří se starají o to, aby muži nebyli ženami nějakým způsobem upozaďováni, a to si myslím, že je přehnané.

Své knihy píšete jako sci-fi, ale do značné míry hranice tohoto žánru překračujete, co tím sledujete?

Nemám ráda, když jsou moje knihy zařazovány pod hlavičku sci-fi. Neberu to tak, že jde o sci-fi žánr. Je to pro mě jeden z mnoha způsobů, kterými své knihy píšu.

Získala jste řadu ocenění, včetně té nejprestižnější Finlandie. Jistá norská autorka přitom řekla, že její kniha, psaná ve fantasy žánru, která získala vysoké ocenění, je vlastně raritou. Že je nezvyklé, aby cenu získala kniha, která neřeší společenské téma, ale je takto žánrově a tematicky vymezená. Zažila jste něco podobného?

Ten rok 2010, kdy jsem cenu získala, byl přelomový, protože od té doby si i ostatní začali uvědomovat, že dobrou literaturou může být i kniha, která je napsaná jako sci-fi nebo fantasy. A knihy, které obsahují i jiné než jen realistické prvky.

V českém překladu vyšly dvě vaše práce, obě mají v názvu „slunce“: Jádro slunce a Ne před slunce západem. Co to opakující se slovo v názvu znamená?

Tady je to náhoda, ale pro mě je však slunce důležité. Jednak jako symbol, ale také proto, že se hodně zajímám o astronomii. Velmi se zajímám o vědu, a když píšu, ráda míchám do sebe prvky vědecké a fantastické.

Dá se říci, že román Jádro slunce přináší nějaké rozhřešení, nějaké resumé o nastavení společnosti?

Vnímám svou knihu především jako varování před tím, aby rovnoprávnost jako taková nezmizela, protože svět, který tam vzniká, by nebyl zrovna příjemný. Jde o to, aby jednou společnost nezačala dělat výjimky, nezačala se odchylovat od základní rovnoprávnosti. Zvláště dnes, když se řeší otázky přistěhovalců, tak nesmíme spadnout do řešení, zda mají mít jiná, nová práva, a to jen proto, že jsou přistěhovalci.

Zaujalo mě, že vy jste vystudovala literární vědu a divadelní vědu. Pomohlo vám to reálně nějak k psaní knih?

Literární vědu přirovnávám k tomu, že kdybych byla závodní střelkyně na olympijských hrách, tak mi právě tato věda poskytla nástroj. Jako bych se naučila rozebírat a zase dávat dohromady zbraň. Ale jako spisovateli mi to v kreativitě nepomohlo. Divadelní studia mi pomohla rozhodně v tom, že jsem schopná přenést různé typy dramatických linek do svého psaní.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám