Článek
Věnoval se národopisným fotografiím, krajinářství, inscenovaným snímkům, experimentům a na stará kolena začal dokonce malovat oleje.
Hrubý se sice narodil ve Vídni, ale fotograf byl ryze československý. Dětství prožil v Podbrezové, studoval ve Znojmě a Praze, jako fotoreportér působil v Brně a nakonec žil v Semotíně u Jindřichova Hradce.
Jeho černobílé snímky se vyznačují výrazným kompozičním rytmem. Jako by zde autor zúročil svou zkušenost aktivního jazzmana. Když se člověk dívá na jakýkoli snímek, má pocit výrazného napětí, latentní dynamiky děje i hmatatelného pohybu figur. Zároveň má tvůrce i smysl pro zakódovaný příběh, který tkví v jednom jediném obraze.
Karel Otto Hrubý: Pálava
Typickým příkladem je fotografie Mrtvé dítě z roku 1957, která zřejmě vznikla v Liptovské Tepličce. Matka v kroji drží smutek u mrtvolky dítěte v peřince. Kompozice vypadá jako pieta. Dojem umocňuje také dřevěný kříž opřený o stěnu. Naturalismus situace, ale zároveň i zvláštní poetika, působí na pozorovatele sugestivním dojmem.
Krajinářská fotografie má v sobě také zvláštní posmutnělý nádech. Široké pohledy do plenéru, mírně potažené světelným oparem, který dělá celý obraz tajemným. Snímek Pod Pálavou, na kterém pluje loďka mezi stromy, odrážejícími své obrazy do hladiny, působí téměř mysteriózně. Jako by Cháronovo plavidlo právě směřovalo na druhý břeh.
Autorovi však nechybí ani humor. Snímek Tady byli lvi je koláž, na které policista zastavuje auto a za ním odpočívá lev, zatímco proti strážci zákona líně kráčí po silnici tygr.
Umělecká všestrannost je někdy až na škodu. Pozorovatel má mnohdy co dělat, aby pochopil, o co Hrubému vlastně jde. Což už ovšem není autorův problém.