Předešlá deska Čecháček Made byla velmi úspěšná a je logické, že leckdo očekává, že novinka na ni v tomto ohledu naváže. Jak čelíte očekáváním?

Největší očekávání mám vždycky sám od sebe, a tak mi nějaký čas trvalo, než jsem zase začal psát vlastní písničky. Obvykle mi bývá pobídkou, když napíšu text pro někoho jiného a vrátí se mi. Tak to bylo i v tomto případě.

Na začátku jsem měl tři texty, které původně nebyly pro mě, a pak přišla čtvrtá písnička, jež už byla má, ale byla tak dlouhá, že jsem ji rozdělil na dvě. Když jsem si uvědomil, že mám pět základů pro skladby, prvotní stres opadl a rozjela se má další tvorba.

Najednou jsem měl osm písní a mohl jsem svému producentovi Daliborovi Cidlinskému říct, že bychom mohli první čtyři natočit, protože než to doděláme, vzniknou další.

Pro koho první tři texty byly?

Text skladby Gréta jsem psal na muziku Michala Hrůzy. On si ho však nevybral a z té hudby vznikla písnička Sněhulák.

Popelku jsem napsal pro jednu zpěvačku, ale z té spolupráce nakonec nic nebylo. Nevěděl jsem zpočátku, co s tím textem budu dělat, přece jenom se náladou trochu liší od těch, které píšu pro sebe. Původně to měla být diskotéková tucka, ale pak mě napadla pomalá melodie, a když jsem si s ní spojil text, dostalo to zajímavou atmosféru. Přemýšlel jsem, komu tu písničku nabídnu, a jelikož mě nikdo nenapadl, nechal jsem si ji pro sebe. Řekl jsem si, že možná nastal čas představit i svou lyričtější podobu. Je to má první balada.

FOTO: Lucie Levá

A třetí text?

To byl Mýval. Nepsal jsem ho vlastně pro nikoho konkrétního, jen jsem otextoval jednu americkou lidovou písničku. Je o městech a dívkách, které jsem v nich měl. Kdysi dávno jsme ji v té původní verzi s kapelou dokonce hráli. Pak mě ale napadla vlastní melodie.

Odpovídají příběhy s dívkami skutečnosti?

Některé ano, jen nesedí města, protože by se mi to špatně rýmovalo. Musím ale upozornit, že Mýval má už asi třicet slok a další přibývají. Když jsme ji hrávali ve staré verzi, v každém městě, kam jsme přijeli, pro mě bylo výzvou zapojit ho do textu. Pak jsem se v rámci Majálesu hecnul a pro Prahu vznikl text jenom o pražských čtvrtích, v Brně o tamních čtvrtích a v Hradci Králové to bylo podobné.

Vaše minulé album Čecháček Made bylo politicko-společenské. Na novém jste se tomu tématu také nevyhýbal. Je pro vás důležité?

Nechtěl jsem udělat druhého Čecháčka Made. Přišlo by mi ale divné, kdybych jako písničkář nereflektoval dění v naší společnosti. Takže na nové desce zpívám o nebezpečí znovuzavedení totality a oligarchie v Čechách, o uprchlické krizi a o tom, jak se společnost kvůli ní začíná polarizovat. Nevyjadřuju se dogmaticky, jsou to spíš náznaky a ozvuky.

Zamýšlíte se nad tím, co se u nás děje, i jako Ondřej Ládek, tedy mimo hudbu?

Nikdy mi nebylo jedno, co se tu děje. A od té doby, co mám děti, mi to už vůbec není jedno. Přemýšlím o tom, jak to bude s naší zemí a Evropou.

Na konci alba je písnička Na palubě Titanicu. Není moc optimistická.

Právě v ní je můj pocit z toho, co se tu teď děje. Myslím si, že to, co u nás probíhá, může skončit špatně. Hlavně proto, že se zástupci politických stran hádají mezi sebou, místo aby více přemýšleli o argumentech druhých. Zdá se mi, že na spoustě témat se snaží především nabrat plusové body pro příští volby, než je řešit.

Znepokojuje vás to?

Mírně ano. Písnička Žáby v hrnci je o tom, jak se občanům omezují jejich svobody. Žábu v hrnci uvaříte tak, že postupně zvyšujete teplotu a ona už pak nevyskočí. Politici zase říkají občanům, že všechno, co dělají, je pro jejich dobro, přitom jejich svoboda je zase o něco menší, než bývala. Jsem z generace, která pamatuje totalitu, a nechci, aby se k nám něco podobného vrátilo. Forma oligarchie může být stejně nebezpečná jako komunismus.

Dostáváte hodně nabídek na to, abyste napsal pro někoho text?

Je jich mnoho. Kdybych všechny přijal, nedělal bych nic jiného, než psal texty pro jiné. A tak skoro všechny odmítám. Docházím totiž k tomu, že potřebuju mít čas psát pro sebe a nebýt v presu. Jde i o to, abych se nezačal opakovat.

FOTO: Lucie Levá

Přesto, jak přistupujete k tomu, když píšete pro někoho jiného?

Snažím se, aby to bylo úplně jiné než texty pro mě. Jde mi také o to, aby text vznikl na základě dobré spolupráce. Většinou jsem raději, když mi někdo dá už hotovou hudbu a já se jí mohu nechat ovlivnit.

V případě skupiny Slza, pro kterou jsem napsal texty na první album Katarze, jsem dokonce dostal již zaranžovanou muziku a psal jsem takříkajíc do tónů. Po jejím poslechu jsem měl někdy pocit, že text už je hotový, jen ho stačí napsat na papír. Bavilo mě to. Když třeba píšu pro skupinu The Tap Tap, dostanu námět na příběh.

Skupina Slza je nesmírně úspěšná a oslovila především teenagery. Očekával jste to?

Texty jsem psal v době, kdy jsme vůbec nevěděli, kdo a jestli vůbec někdo bude na Slzu chodit. Byla to ještě nekoncertující kapela, takže jsem se nechal vést hudbou a nepřemýšlel nad tím, pro koho texty jsou. Ptal jsem se také zpěváka Petra Lexy, jaké věci ho zajímají, abych mohl napsat texty, které mu lidé budou věřit.

Že písničky nakonec oslovily i velice mladé publikum, mě velice překvapilo. Když jsem si pak texty znovu přečetl, našel jsem v nich i roviny, které odpovídají přemýšlení teenagerů v době dospívání. Možná pro ně dokonce fungují lépe, než pro lidi ve věku třicet až čtyřicet let.

Kdy vyrazíte na turné k albu Kvadratura záchranného kruhu?

České turné bude na jaře příštího roku, aby si lidé stihli písničky z alba naposlouchat. Letos budeme hrát na Slovensku. Představíme tam samozřejmě skladby z nového alba, a protože jsme tam prakticky nikdy nehráli na festivalech, nabídneme i písničky, které jsme prezentovali letos v létě na našich festivalech.

Pro jarní české turné program pozměníme a zahrajeme i něco jiného, než co jsme hráli v létě. Prohrabeme archivy a vytáhneme písničky, které máme v kapele rádi. A samozřejmě budeme hrát novinky z Kvadratury záchranného kruhu.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: