"Pořád něco vymýšlel a nikdy neřekl nic dvakrát. Obsah si perfektně pamatoval, ale přehlížel drobnosti jako jsou jména. Kdykoli jsme hráli manžele, říkal mi mámo nebo Božka. Jakmile nastoupil Vláďa, střihač odkládal scénář, protože by ho pletl," vzpomíná Jiřina Bohdalová na herce, který by se v sobotu dožil pětasedmdesáti let.

Spolu s dalšími kolegy, Radkem Brzobohatým, Květou Fialovou, Lubomírem Kostelkou nebo s režiséry Dušanem Kleinem a Hynkem Bočanem přijala pozvání České televize do sobotního vzpomínkového zábavného pořadu.

Oblíbené historky vždycky jinak

Menšík začínal v padesátých letech v divadle a přestože dalších čtyřicet let exceloval ve filmových komediích, právě díky televizi patří dodnes k nejoblíbenějším českým komikům. Byl rozeným vypravěčem, který prý kolegy často nepustil ke slovu a před kamerou někdy odříkal i jejich text.

Přestože vyprávěl stovky historek stále dokola, ani ty prý nedokázal zopakovat stejně. "Pokaždé si něco přimyslel, takže jsem se nakonec smál znovu," říká Lubomír Kostelka, který se s Menšíkem sešel už v padesátých letech na divadelním jevišti.

V devadesátiminutovém programu, který moderuje Marek Eben, se objeví nejen záznamy z bohatého televizního archívu, v němž ČT uchovává desítky zábavných pořadů i inscenací, ale také ukázky ze známých a dodnes oblíbených snímků.

Režisér Václav Vorlíček s ním natočil dvacet celovečerních filmů: poprvé se setkali v roce 1965 u natáčení komedie Kdo chce zabít Jessie, následovaly Což takhle dát si špenát, Jak utopit doktora Mráčka, Pane, vy jste vdova!, pohádka Tři oříšky pro Popelku nebo seriál Arabela... Jejich televizní reprízy si ani dnes nenechá ujít kolem miliónu diváků.

Začíná se vzpomínkou na Rodáky

Pořad sice připravil tým, který připravuje sobotní Úsměvy, ale připomene také Menšíkovy charakterní role. Začíná dokonce "trezorovým" filmem režiséra Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci s Menšíkem jako nezapomenutelným a dodnes dojemným Jořkou Pyřkem.

"Když jsme točili Rodáky, byli jsme asi půl roku na Vysočině a za tu dobu spolu objeli množství besed. Vladimír mě měl pozvat na jeviště, ale nikdy to neudělal a já za celou dobu neřekl ani slovo," vzpomíná Radoslav Brzobohatý.

Smích diváků byl podle kolegů pro Menšíka cosi jako droga a málokdy vynechal příležitost vystoupit před publikem. "Bylo mu hodně zle, byl už těžce nemocný, ale přesto přijal pozvání do zábavného pořadu Abeceda. Zemřel hned druhý den," uzavírá Kostelka.

V únoru by ČT chtěla připomenout sto let od narození Jana Wericha.