Naoki trpí závažnou formou autismu, která mu zabraňuje běžně komunikovat. V době, kdy knihu psal, mu bylo třináct let a text ukazuje, nakolik bohatý vnitřní svět a pozoruhodné vnímání má. I proto kniha vznikla nezvyklým způsobem, a sice chlapcovým ukazováním na tabulku znaků. Pokusil se tak zodpovědět padesát osm nejčastějších otázek, které si lidé ve spojitosti s autismem kladou.

Text dostal formu rozhovoru. S každou otázkou je nastoleno určité téma, třeba nutkání autistů zacpávat si uši, vydávat neartikulované zvuky, a také tu vyvrací rozšířené přesvědčení o tom, že autistům vadí lidské doteky. To vše jednoduchým, srozumitelným a příkrasami netknutým jazykem.

K nejhlubším pasážím knihy patří Higašidův rezignovaně posmutnělý proslov o tom, že mu často bývá vyčiněno za věci a skutky, jež není schopen ovládnout a kontrolovat. Dále knihu doprovázejí tři předmluvy, které ve všech případech stojí za pozornost. Vedle Higašidova doprovodného textu vyčnívá zejména předmluva Davida Mitchella.

Přiznává v ní, nakolik mu dokázala otevřít oči ve světě svého syna, nakolik mu umožnila pochopení jeho nitra a nakolik pro něj byla životně zásadním a zcela výjimečným textem.

Knihu pro svět objevila manželka autora Atlasu mraků Davida Mitchella. Pár totiž vychovává rovněž autistického syna čili pro něj bylo dílo zjevením jako na zavolanou.

A proto skáču vyniká nad běžnou literaturou nejen z japonské sféry, která se k nám dostává. Kniha je nesmírně přínosná nejen pro čtenáře, kteří svým způsobem vlastní příběh autismu ve svém okolí prožívají, ale dává nahlédnout do těchto dosud skrytých končin i běžnému smrtelníkovi. To je ostatně smyslem textu.

Celkové hodnocení: 90 %

 

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: