Žijete v Los Angeles, což je město, ve kterém se pokouší prosadit mnoho muzikantů. Co je nejdůležitější, aby se to podařilo?

Edwardsová: Držet se toho, co děláte, a nevzdávat to. A kromě toho mít štěstí, aby se to všechno dokonale semlelo. Mnoho talentovaných kapel nikdy nedostane příležitost. V tomhle jsme s Lindsey měly štěstí.

Troyová: Také pomáhá odlišovat se. Když jsme začínaly, měly jsme jako dvoučlenná dívčí kapela, která hraje tvrdší rock-androll, poměrně prostor.

Podařilo se vám zaujmout prvním singlem Gonna Make My Own Money. Čím to bylo?

Edwardsová: Správnou konstelací okolností. Máme štěstí na silný management, v té době jsme se chystaly k podpisu smlouvy s velkou nahrávací společností. Také není mnoho dívčích kapel, které hrají ostrou konfrontační hudbu. Do jisté míry jsme pořád poměrně výjimka, která se zdá většině lidí nová a zajímavá. Díky tomu lidi snáze zaujmeme.

Vaše druhé album Femejism vyjde 16. září. Jaké bude?

Edwardsová: Většinu našeho debutového alba Sistrionix tvořily naše první písničky. Hrály jsme je tedy dlouho předtím, než jsme je natočily. U druhé desky se s malými výjimkami všechny písně zrodily ve studiu. To nastolilo trochu jiný přístup. Tentokrát jsme prozkoumaly více žánrů a myslím, že jsme se dostaly hlouběji. Zbavily jsme se škatulky bluesového dua.

Mluvíme spolu v největší české aréně. Jaké ale byly vaše letošní nejmenší koncerty?

Edwardsová: V červenci jsme hrály v kavárně jednoho kamaráda v Berlíně. Byl to opravdu malinký prostor. Vevnitř mohlo být tak osmdesát lidí a pár jich bylo venku na chodníku. Udělaly jsme si pódium na stolech.

Troyová: Hrát v hale i v malé kavárně je zábava. Energie v malé kavárně je koncentrovaná a zároveň je tam málo lidí, to se hraje snadno. V obrovském prostoru se člověk musí tvářit, že je extrémně velký, a vydat ze sebe všechnu energii, aby se ke všem dostala.

Předskakovaly jste mnoha slavným kapelám. Dříve Muse a Mumford & Sons, nyní Red Hot Chili Peppers. Proč si myslíte, že jste jako předkapela tak oblíbené?

Edwardsová: Je prostě praktické, že jsme jenom dvě. To vše ulehčuje. Ale není to určitě jediný důvod.

Troyová: Všechny ty kapely mají rády naši hudbu.

Edwardsová: Ano. Obecně máme mezi muzikanty mnoho fanoušků. Je to tak od začátku. Myslím, že opravdu rozumí tomu, co děláme.

Před Prahou jste s Red Hot Chili Peppers hrály v Budapešti. Jaké to bylo?

Troyová: Úžasné. Jejich publikum je opravdu velké. Navíc jsme v Budapešti už dřív hrály, a tak přišlo i pár našich fanoušků. Máme pocit, že se s touhle kapelou k sobě hodíme.

Jejich fanoušci jsou lidé, kteří se chtějí dobře bavit, a to mají s našimi fanoušky podobné. Navíc já na jejich hudbě vyrostla, takže je pro mě vzrušující s nimi být.

Potkali jste je už dřív?

Troyová: Zpěváka Anthonyho Kiedise jsem krátce potkala na festivalu Coachella.

Edwardsová: Znám Joshe Klinghoffera, který před časem jako kytarista nahradil Johna Fruscianteho, asi patnáct let. To je milé, protože jsem sice na turné s největší kapelou světa, ale je v ní můj kamarád. Je to díky tomu lépe zvládnutelné a příjemnější.