Jaký máte z odehraných představení pocit?

Jsme teprve v polovině. Máme před sebou ještě pět představení a na hodnocení bude prostor až potom. Z pohledu producenta nemohu zatím opravdu hodnotit nic, protože nevím, jak to finančně dopadne. Ale asi budu rád, když budeme takříkajíc na nule.

Osobně ale mám ze Mše až duchovní zážitek. Zprostředkovali mi ho lidé, kteří na představení byli a vždy mi říkali, že se jim líbilo, avšak pocit, který se u nich potom dostavil, nedokázali popsat. Nebyli schopni sdělit, co se jim stalo a co je potkalo, byli si jen jisti, že se jich zhlédnutí Mše velmi dotklo.

Šlo vám o to, když jste skladbu připravovali?

Ano, zcela určitě. Žijeme ve velmi rychlém a povrchním světě, kdy většina informací je během deseti minut zastaralá a někdy už ani neplatí. Chtěli jsme na lidi působit emocemi, které ve skladbě jsou a jež jsou trvalé.

Jaký byl váš osobní prožitek z příprav a realizací Mše?

Nikdy jsem kontinuálně a cílevědomě nepracoval na ničem tak těžkém a smysluplném tak dlouho. Navíc jsem se během práce setkával se zajímavými lidmi, kteří mě obohacovali. Věřím, že v nějaké míře i já je.

Nad tématem víry, která hraje ve Mši důležitou roli, jsem se v minulosti moc nezamýšlel.

V současné době je to ale pro mě takříkajíc denní chléb, a to i s ohledem na to, co se děje ve světě. O to víc mě téma víry - jak věřit, v co a jestli vůbec - provokuje.

Je to velká změna ve vašem životě?

Velká změna, myslím, ne. I před Mší jsem věřil, víru vlastně nějakým způsobem praktikoval, ale vědomě se nad ní nezamýšlel. Dnes už ano.

Jak víru vnímáte?

Kdykoli polemizuju s vírou, a na mysli mám především tu křesťanskou, se kterou mám nějaké zkušenosti, mám pocit, že kněží i věřící ve svých promluvách svalují největší odpovědnost na boha. Pro mě je ale bůh pouze jakýsi rádce. A vůbec to vlastně nemusí být bůh, mohu si ho pojmenovat, jak chci. Uvědomil jsem si, že tím pravým bohem jsem sobě já sám a veškerou odpovědnost za své jednání beru na sebe. Mohu se s bohem radit, mohu poslouchat jeho myšlenky, ale není to nikdo, na koho bych svaloval odpovědnost za své činy a chtěl po něm, aby řešil problémy za mě. Ale to je samozřejmě velmi zjednodušeně řečeno.

Chodíte nyní do kostela? A chodil jste už předtím, než jste začali pracovat na Mši?

Nechodil jsem. A ani se nedá říct, že bych do něho teď docházel pravidelně. Je ale pravda, že pokaždé, když v kostele jsem a mám to štěstí, že jsem v něm sám nebo skoro sám, je mi krásně.

Cítím, že mi ta stavba dává šanci i v tak rušném městě, jakým je Praha, se s něčím duchovně propojit. Mnohdy hlavně sám se sebou. V přírodě je ta možnost propojení daleko větší.

Co bylo na realizaci Mše nejtěžší?

Mám pocit, že všechno. Jako pro herce pro mě bylo těžké se roli naučit. Po dlouhé době jsem také zase začal chodit k profesorce zpěvu na hodiny, abych zvládl pěvecké party. Jako pro producenta pro mě bylo těžké sehnat na Mši peníze a nic od ní po finanční stránce neočekávat.

A těžké bylo těch devadesát lidí, kteří se na Mši podílejí, dát dohromady tak, aby si všichni uvědomili, že jsou důležití. Myslím si, že se to podařilo, navíc se ukázalo, jak silné osobnosti jsme pro představení vybrali.

Objevil jste mezi nimi nějaký mimořádný talent?

Všichni jsou mimořádní talenti. I ti, kteří jimi byli už předtím, než jsme začali, i ti, o kterých se tolik nevědělo. Umělecké výkony účinkujících mě ale až tak nepřekvapily, protože jsem většinu z nich dobře znal. Překvapilo mě, jak jsou dohromady schopní fungovat a také to jejich upřímné lidství.

Cítíte, že Mše probudila i váš umělecký růst?

Asi k něčemu dojít muselo, ale nevím, jestli bych to nazval uměleckým růstem. Prožil jsem novou zkušenost, a čím víc jich člověk má, tím víc roste.

Uvědomuju si například to, že většina árií je spíše pro klasického zpěváka, kterým nejsem. Učil jsem se tedy mixovat pěvecké rejstříky a nakonec jsem si řekl, že je vlastně jedno, jak je zazpívám, protože nejdůležitější je zazpívat to sám za sebe. A hlavně ze sebe.

Na podzim vás čeká dalších pět uvedení Mše. Budou poslední?

Bude to poslední část turné, které bylo naplánováno na první období. Od začátku se ale snažíme o to, abychom mohli Mši hrát na různých festivalech, což se nám letos podařilo na Smetanově Litomyšli, a také v zahraničí. Děláme pro to všechno a doufám, že jsme na dobré cestě. Žádné konkrétní smlouvy však zatím podepsané nejsou.

V roce 2018 uběhne sto let od Bernsteinova narození. Věříme, že to výročí našemu úsilí nabídnout představení do zahraničí pomůže.

Naznačil jste, že realizace Mše je ve vašem uměleckém životě milník. Máte v hlavě nějaký další?

Podobně ambiciózní a všestranné dílo neznám, takže momentálně ne. V Bernsteinově Mši jsem vystupoval už ve dvanácti letech a ovlivnila mě do té míry, že jsem se rozhodl ji vyprodukovat sám. Takže milníkem určitě byla a bude.

Momentálně účinkujete na koncertech se skupinou B-Side Band. Hovořil jste ale nedávno i o tom, že byste rád postavil vlastní kapelu. Jak jste v tom pokročil?

Mám v plánu pokračovat ve spolupráci s B-Side Bandem a k tomu si dělat nějaké další hudební projekty. Myslím si, že už nedokážu existovat bez toho, abych dělal více různých věcí najednou.

Svou kapelu chystám také, ale pomalu. Asi si budu muset určit termín, do kterého ji postavím a kdy ji představím. Už jsem začal oslovovat muzikanty, takže na tom pracuju.