Co vás vedlo k tomu, chtít zahrát tu poměrně složitou skladbu naživo?

S mým promotérem Davidem Gaydečkou vždy přemýšlíme, čemu věnujeme další sezónu. A jelikož v letošním roce slavím sedmdesáté narozeniny, napadlo mě, že bych měl přijmout ještě nějakou výzvu.

Trochu mě inspiroval Peter Gabriel, jehož koncert s orchestrem jsem viděl loni v televizi a moc se mi líbil. Na rozdíl od některých českých kapel, které tu a tam s velkým orchestrem připraví a natočí svoje běžné hity, přitom podobné ambice nemám. Dokonce si myslím, že to není dobrá cesta. Město ER tak ale bylo napsané a natočené, takže není potřeba k němu nic přidávat. Začal jsem se tím zabývat a dospěl k závěru, že jeho živé provedení je právě ta výzva.

Michal Prokop přichystal vlastní festival.

Michal Prokop přichystal vlastní festival.

FOTO: Supraphon - Martin Kubica, ČTK

Potkaly vás během realizace toho nápadu nesnáze?

Stala se toho spousta. Nejdříve jsem zjistil, že k Městu ER neexistuje partitura. Když se Supraphon privatizoval, nejspíš se při stěhování ztratila, takže jsme museli nechat zpracovat novou.

Složitý byl i výběr orchestru, kdy jsme pracovali s několika variantami. Dohodli jsme se nakonec s Karlovarským symfonickým orchestrem, mimo jiné proto, že budeme hrát v Lokti, což je stejný region. Také jsem si uvědomil, že když jsme na přelomu let 1970 a 1971 Město ER nahrávali, bylo mi třiadvacet. Dnes je mi bezmála sedmdesát a některé party jsou pro můj hlas velice náročné.

Zajímavé také je, že naživo budu Město ER hrát s lidmi, kteří u natáčení desky nebyli, někteří se zhruba v té době narodili. Výjimkou je Luboš Andršt, pro něj to bylo první profesionální nahrávání.

Je podle vás skladba Město ER nadčasová?

Určitě. Nese ale pečeť doby, ve které vznikla. Kříží v sobě vážnou hudbu, jazz i rock, což tehdy bylo obvyklé. Dnes se tomu říká crossover nebo art rock. Má v sobě i určitý dobový patos a také je dost náročná na hraní i poslech. To všechno ale v koncertní verzi ctíme. Měla by znít jako na albu. I já budu zpívat tak, jak jsem to tehdy vymyslel, i když můj hlas i výrazové prostředky jsou dnes dost jiné.

Mimochodem, souběžně s nápadem zahrát Město ER živě přišlo vydavatelství Supraphon s tím, že by desku chtělo vydat v reedici, a to i na vinylu. Vyjde dokonce v původním obalu Alana Pajera, který tehdy cenzoři v plném rozsahu nepovolili. Prodávat se bude v předpremiéře příští sobotu na festivalu v Lokti.

Jako autoři hudby Města ER jste podepsáni vy, Ladislav Eliáš a Petr Hannig. Komponovali jste ve třech?

Ne tak docela. Vlastní skladba je má, přičemž původně šlo o dvě samostatné věci. Láďa Eliáš je tehdejší baskytarista kapely Framus Five, jenž napsal původní anglický text. V roce 1970 ale přišel normalizační zákaz nahrávat písně s anglickými texty, a tak jsem se v Láďou dohodl, že když není možné použít jeho text, přenechám mu třetinu autorských práv na skladbu. Pokud jde o Petra Hanniga, nejenom že ji celou zaranžoval do orchestrální podoby, ale připsal k ní i dvě instrumentální pasáže.

Autorem textu je básník Josef Kainar. Jak jste se k němu s tou nabídkou dostali?

Když jsme zjistili, že je možnost desku natočit, ale angličtina už nepřipadá v úvahu, honily se nám hlavou různé nápady, které textaře oslovit. Chtěli jsme ale, aby to bylo o něčem, a tak náš producent Hynek Žalčík přišel s tím, že bychom mohli oslovit Kainara. Znal se s ním od dětských let, jejich rodiny se přátelily. Docela drze jsme tedy sedli do auta a odjeli za ním do Dobříše.

Když jsme dorazili, Hynek se mu nejdříve musel připomenout. Kainar si naštěstí vzpomněl, ale potíž byla v tom, že v té době už dlouho nic nenapsal. Měl problémy zdravotní, i psychické. Komunisti ho totiž tlačili do funkce předsedy normalizačního Československého svazu spisovatelů a jemu se do toho vůbec nechtělo. Nezastihli jsme ho tedy v nejlepší pohodě a přemlouvání nebylo snadné.

Nakonec se nám to ale podařilo. Napsal text a dal mu název Město ER. Tím pádem dal původním dvěma skladbám tvar jedné. Petr Hannig ji pak dotvořil orchestrální aranží.

Jak dlouho text psal?

Moc dlouho ne, nepamatuju si to přesně. Ta spolupráce pro mě byla zásadní nejenom v tom, že jsme spolupracovali s velkým básníkem. Pro mě to bylo i první setkání s češtinou. Až na pár pokusů jsem totiž předtím česky nezpíval. Potřeboval jsem se tedy do toho Kainarova textu dostat, zpracovat si ho, pochopit a pak i zazpívat. Nebylo to pro mě vůbec jednoduché.

Jsem ale typ člověka, který texty příliš nerozebírá. Nemám rád, když se někdo ptá, co tím básník mínil. Buď mě jako zpěváka ten text osloví a já se jím zabývám, anebo mě neosloví a odložím ho. Ten Kainarův mě oslovil, a jediné, na co jsem se ho zeptal, bylo, co je to Město ER. Vysvětlil mi, že je to parafráze na sumerské město Ur.

Po ničem jiném jsem nepátral a přiznávám, že jsem některým věcem neporozuměl do detailu dosud. Vůbec mi to ale nevadí, protože zastávám názor, že je věcí posluchače, jak text přijme a jak se v něm vyzná.

Kdy na festivalu Město ER zazní?

V sobotu, v den mých narozenin. Nejprve zahrajeme asi hodinový festivalový set, potom dojde ke křtu reedice alba Město ER a pak přijde na pódium orchestr a zahrajeme Město ER.

Provedete ho naživo i někdy jindy?

Jsme dohodnuti, že bude součástí tradičního vánočního koncertu, který se uskuteční v prosinci ve Fóru Karlín. Existují i nějaké další nápady, ale ty jsou v prvotním stadiu.

Kdo na festivalu ještě vystoupí?

V pátek 12. srpna se představíme my starší – Luboš Andršt, Honza Hrubý, Vláďa Mišík, Radim Hladík, Collegium Musicum s Mariánem Vargou, Karel Kahovec a další. Druhý den se kromě provedení Města ER představí spíše mladší generace – Vojta Dyk, Tata Bojs, Jananas a další.