Je vhodné připomenout, že Chandler zanechal ve svém archívu seznam možných názvů pro budoucí povídky či romány. A Černooká blondýna je jedním z nich.

Black připomíná ospalou atmosféru kolem legendárního detektiva s cigaretou v jedné ruce a se sklenkou bourbonu v ruce druhé. Začátkem padesátých let minulého století je totiž Marlowe neklidný, osamělý a kšefty docela váznou, jenže pak mu do dveří kanceláře v Bay City v Kalifornii i do jeho života vstoupí nový klient: mladá, krásná a elegantní žena, která po něm chce, aby vypátral bývalého milence. A on rozjíždí pátrání, avšak ihned odhalí, že Petersonovo zmizení je jen první z řady zarážejících a prapodivných událostí. Hned nato se zaplétá s jednou z nejbohatších rodin v Bay City…

Uprostřed několika návratů k dílům Agathy Christe nebo Stiega Larssona je dobré představit si Benjamina Blacka. Není jím nikdo jiný než irský novinář a spisovatel John Banville (1945), nositel mezinárodní literární Ceny Franze Kafky i Man Bookerovy ceny. Je to autor mající mimořádný vztah k pražské literatuře i k našemu hlavnímu městu, kam zasadil už děj románu z roku 1981, který pojednával o Janu Keplerovi. V roce 2003 pak vydal knihu s názvem Prague Pictures – Portrait of a City.

Kromě společenských románů vydávaných pod občanským jménem pak pod pseudonymem Benjamin Black nabízel detektivní příběhy zasazené do Dublinu padesátých let minulého století, jejichž hlavní postavou je patolog Quirke. Česky jich vyšla už pěkná řádka.

Právě schopnost vnímat různé literární styly, včetně našeho Franze Kafky, mu umožnila vytvořit díky kouzelným dialogům i celkové atmosféře příběhu působivou knihu, která dělá čest Chandlerovi i Marloweovi.