Jaké to bylo opět se sejít?

Znovu jsme se dali dohromady pro festival Primavera v Barceloně v roce 2014. Bylo to snadné, i když jsme si mysleli, že to může být obtížné. Sešli jsme se a vpluli do svých starých rolí. Všichni jsme si písně pamatovali, jen Neil (Halstead, zpěvák a kytarista skupiny – pozn. red.), který jich většinu složil, si jich moc nepamatoval. Museli jsme ho písně znovu naučit a u těch, které jsme si nepamatovali, jsme se museli podívat na YouTube, jestli je tam náhodou někdo nehraje. Kopírovali jsme někoho, kdo hraje naše písně, což bylo docela divné.

Jaké to je, hrát dvacet let staré písně?

Teď nám to nepřipadá tak divné, protože je už hrajeme dva roky. Ale divné je, že i po těch dvou letech je dál hrajeme. Když jsme se zase dali dohromady, nechtěli jsme působit jako revivalová kapela, která se vrátila jen proto, aby hrála staré skladby. Chtěli jsme také složit nové. Nemůžete příliš dlouho hrát jen staré písně, myslím si, že dva roky jsou dost. Lidé, kteří nás chtěli vidět, nás už viděli. Nyní se musíme ukázat s novými písněmi. Už je máme, ale ještě nejsou úplně hotové.

Připravujete tedy nové album?

Ano, právě na něm pracujeme. Nahráli jsme dost nových písní a nyní je potřebujeme dokončit, dopracovat ty, co se nám líbí, smíchat je, nebo je nechat zremixovat. Doufáme, že je dokončíme, než začnou školní prázdniny, což je v Anglii na konci července. Každý v kapele má děti a pro nás je mnohem snazší pracovat na hudbě Slowdive, když jsou děti ve škole. Když nastanou prázdniny, bude třeba se věnovat dětem.

Budete některé z nových písní hrát i v Ostravě?

Rádi bychom to udělali, ale uvidíme. Lepší odpověď vám dát nemohu.

Budou mít staré písně nová aranžmá?

Udržujeme písně stejné. Nemyslím si, že lidé, kteří na nás chodí a neviděli nás od počátku devadesátých let, by si přáli, abychom písně radikálně přepracovali. Všichni používáme jiné vybavení a většina členů kapely hrála v různých skupinách mnoho let, takže jsou dnes lepšími muzikanty.

Lidé nám říkali, že působíme silněji, suverénněji, možná máme o něco více energie, než jsme měli předtím, kdy jsme byli plaší. Nezkoušíme věci změnit, ale myslím si, že se věci mění samy. Také jsme mnohem starší. I když hrajeme staré písně, nemáme pocit, že by byly zastaralé.

U ostatních členů jsem zjistil, co dělali po rozpadu slowdive, ale u vás ne.

Když Slowdive skončili v roce 1995, byl jsem ženatý, žili jsme za Readingem, odkud je celá kapela. Moje žena koupila dům. Vedli jsme předměstský život, měli velkou televizi, kočku. Moje žena dělala v kanceláři. Zakrátko měla plné zuby toho, jak sedím doma a jen mluvím o hraní v kapele, tak pro mě našla práci v softwarové firmě, kde dělala. Zvedal jsem tam. Pak přijali i kytaristu Slowdive Christiana Savilla, který z kapely odešel ve stejné době jako já a taky mu došly peníze. Pracovali jsme tam několik let. Bylo to velmi nudné, ale vklouzneš do tohoto životního stylu, abys zaplatil účty a hypotéku, oba jsme měli děti a potřebovali peníze na jídlo a šaty pro děti. Christian pokračoval hraní, měl vlastní kapelu Monster Movie, ale já ne. Od chvíle, kdy jsem opustil Slowdive jsem nevzal do ruky baskytaru do té doby, než jsem se k nim zase připojil na začátku roku 2014. To jsem si ale musel koupit novou baskytaru, žádnou jsem neměl, nevěnoval jsem se hudbě.

Jaké to bylo zase hrát?

Snadné, má jen čtyři struny.

Ale prsty potřebují být hbité

Jo, musel jsem je procvičit, ale vrátilo se to velmi rychle. Nikdy jsme žádnou píseň nezapomněl, ale v některé, jako Morning Rise nebo Allison, kde jsem hrál na base akordy tak, že jsem zasekl prsty a když to znělo dobře, tak jsme to použil, jsme musel jsme jít na internet podívat se na kluky, kteří hráli mé basové party, abych zjistil, co jsem hrál. Trochu času to zabralo, ale každý byl překvapen, když jsem přišel na první zkoušku a znal písně. O mně si mysleli, že budu právě ten, který si je nebude pamatovat.

A jaké jsou vaše nejoblíbenější písně Slowdive?

Budu trochu kontroverzní, Rachel a já máme podobný vkus a pohled, co dobrého Slowdive udělali. Rachel a já se v tom od zbytku kapely lišíme, protože jsme oba byli gotici. Když jsme byli mladí, obdivovali jsme Siouxsie and The Banshees, Joy Division a Cure. Zbytek kapely poslouchal více nezávislou scénu, The Smiths a kapely vydávající na Creation Records.

Já mám proto hodně rád písně z Just For a Day, které už nehrajeme.