RECENZE: Večer tříkrálový pluje solidně, leč trochu nudně

Zahájil je již tradičně překladatel Martin Hilský. Jeho poutavý vstup o pozoruhodnostech této Shakespearovy vrcholné komedie diváky naladil, ale inscenace režisérky Jany Kališové jejich nadšení vzápětí zchladila.

Na scéně připomínající luxusní jachtu a v atraktivních kostýmech se odehrává kultivovaná, leč zdlouhavá konverzačka postrádající kontrastně vystavěné, komediálně rozehrané situace a vztahy.

Herci velmi dobře mluví, ale jako by každý z nich hrál sám za sebe, bez výraznějšího vzruchu a kontaktu, tak trochu na půl plynu.

Platí to nejen o sebezalíbeném Orsinovi Tomáše Měcháčka a půvabně truchlící Olivii Marie Doležalové, ale i o partě rytíře Tobiáše Říhala, jehož Václav Kopta hraje v až příliš lehce satirické nadsázce odpovídající jeho uhlazeně elegantnímu kostýmu, bezvýrazný Ondřej Třasořitka Josefa Cardy a Marie Nely Boudové jako by trojici jen doplňovali. Ani vděčná noční opilecká scéna mnoho humoru nepřinese, na čemž se ovšem podílí i nenápaditá hudba.

Výjimku tvoří živá Viola Moniky Timkové a šašek Feste dobře zpívajícího i mluvícího Petra Stacha, ovšem i on jako by dějem jen procházel jako glosující komentátor.

Druhá polovina naštěstí ožije, do komediální podoby rozehraje svého práskačského a upjatého správce Malvolia Martin Pechlát, holčičí Olivie, honící se za domnělým Cesariem, Moniky Timkové přidá na tempu i energii a hlediště se konečně začíná smát.

Berličky chtěného humoru (jako třeba elektrický paralyzér) začínají být zbytečné a inscenace nakonec dospěje k příjemnému závěru s Festeho posmutněle zpívaným epilogem.

Nicméně na ploše tříhodinového představení (mohlo se škrtat razantněji) je toho šťavnatého shakespearovského humoru přece jen pomálu. Třeba vykvete alespoň na reprízách.