Jaký je váš vztah k Divadlu Ungelt?

To se musím vrátit hluboko do historie, až do učednických divadelních let, kdy jsem hrála v Redutě v Praze s Rudlou Hrušínským a Mirkem Středou a kde jsme se seznámili i s Milanem Heinem. Reduta byla malinké divadýlko, a když tam přišlo dvacet diváků, byli jsme hrdí, jak máme narváno. Milan byl jedním z vedoucích, ale pokaždé i jedním z diváků, a to nás sblížilo. Takže když po letech zakládal Ungelt, byla jsem mezi prvními, komu zavolal. Mé dvě komedie vlastně otevíraly toto dnes úspěšné pražské divadlo. Nemám ráda slovo pyšná, ale na tohle pyšná jsem.

Pak se ale vaše cesty na čas rozešly…

Jsem herečka velkých gest a citů, ke kterým potřebuju i patřičně velké jeviště. Dnes, kdy hraju v pražském Divadle ABC, jehož prostor mi naprosto sedí, jsem se ale zase s láskou vrátila na komorní scénu Ungeltu, respektive na jeho Letní scénu. Letos na ní hostuju už třetím rokem, a aby to bylo pro mě i pro diváky pestřejší, nabídnu ze svého repertoáru čtyři inscenace.

Hrajete se zajímavými hereckými kolegy. Je pro vás partnerství na jevišti důležité?

Zásadní. Pro partnerství miluju divadlo. Dobrý partner vám nedovolí být špatný, ale určí míru, kam až můžete. Partnerství na jevišti je něco nesmírně intimního a musím říct, že každý z mých partnerů se na mně podepsal. S každým jsem něco prožila, nějak mě ovlivnil. A to nemyslím jen profesně na jevišti, ale i v životě.

Petr Nárožný je chodící encyklopedie, ať se ho zeptáte na cokoli z historie, všechno vám barvitě vysvětlí, jsou to poučné a krásné rozhovory. Pak vejde na jeviště a je to Vlasta Burian, jeden z opravdových komiků. Stát s ním na jevišti v komedii Poslední ze žhavých milenců je pro mě veliká škola. Já nejsem improvizátor, ale on ano, a jaký.

Simona Stašová v komedii Filumena Marturano, se Svatoplukem Skopalem.

Simona Stašová v komedii Filumena Marturano, se Svatoplukem Skopalem

FOTO: archiv Divadla Ungelt

A ti další?

Olda Vízner, s nímž hraju vášnivé drama Římské noci, je můj dlouholetý kamarád. Vážím si jeho neokázalého herectví, on mě usměrňuje, umí myslet na jevišti a dokáže mi vynadat, když to jako Anna Magnani přepísknu. Tennesseeho Williamse hraje naprosto skvěle.

Sváťa Skopal je noblesní herec, vychovaný bardy, kteří prošli Divadlem na Vinohradech, ostatně dnes už je tamním bardem on sám. Umí mi dát připomínku tak galantně, že se někdy až začervenám, jak noblesně dokáže říct, co jsem na jevišti pokazila. Moc dobře jsem si ho vybrala do italské komedie Filumena Marturano o tom, jak láska k dětem se nemůže rovnat k lásce k muži a co všechno jsme my ženské schopny udělat pro děti. Mám tu komedii moc ráda, protože mi mluví z duše.

A Bolek Polívka, můj hradní rytíř Jan Falstaff, je milovaný všemi i mnou. Ráda s ním hraju Paničky jednou do roka a ráda s ním točím filmy. S Bolkem se neprohrává. K mým milovaným jevištním partnerům patří i Michal Dlouhý, ale ten má ještě malé děti, tak si prázdniny chrání. Proto komedii Vím, že víš, že vím… budeme hrát v létě až za nějaký čas.

Není vám líto, že se hraním na letních scénách připravujete o prázdninový oddech?

Ani ne. Jezdit v létě k moři mě nebaví. Letos hraju celé léto, ale v říjnu nebo v prosinci si vyšetřím týden a odjedu k moři, kde je v tu dobu velmi příjemně. Představení pod širým nebem mají úplně jinou atmosféru než v kamenných divadlech. Je to zážitek jak pro herce, tak pro diváky, neskutečná romantika, dobře se dýchá, všechno voní, kvete, začínáme hrát ještě za světla a pomalu se stmívá až do tmy, kdy se nad vámi objeví hvězdy. A když někdy zaprší, rozdají se divákům pláštěnky a my hrajeme v dešti dál.

Co vás čeká na podzim před kamerou?

Od září budu točit s dalšími dvěma kolegy, kteří už se na mě taky hodně podepsali, s Mirkem Donutilem a s Ondrou Vetchým. Je to komedie z padesátých let, s Mirkem budeme opět manželé a Ondra si zahraje Řeka, který se přestěhuje k nám domů do pavlačového domu v domnění, že utekl do té správné země. Na ty dva rošťáky se už moc těším.