Ng vytvořila portrét jedné průměrné americké rodiny v sedmdesátých letech na malém městě v Ohiu. V té době ještě neobvyklé rasově smíšené rodiny.

Hloubavě psychologická próza má zároveň lehký punc thrilleru, neboť za rozborem jednotlivých vztahů a minulosti postav se po celou dobu jako by mimochodem táhne vlastně vcelku nedůležitá linka, kdy Lydia, nejstarší dcera z rodiny, je nalezena na dně jezera mrtvá, bez známky cizího zavinění.

Tento thrillerový aspekt však vyvstává, přestože drží formálně prózu pohromadě, jako dějově poměrně nepodstatný. Během vyprávění autorka nijak neinklinuje ke snaze vytvořit ve čtenáři napětí či snad akutní touhu zjistit, proč šestnáctiletá Lydia, přestože neuměla plavat, ležela na dně jezera se zpola rybami ohlodaným obličejem.

Výrazným tématem knihy jsou vztahy rodičů s dětmi. Jako mezigenerační vztahy destruující momenty autorka vytyčuje především rasové rozdíly, v sedmdesátých letech v Americe stále ještě ošemetné téma, a ekonomické poměry. Mezi mladou ženou a její matkou, příslušnicí „staré školy“ zavládne doživotní nesvár nejen kvůli sňatku s Asiatem, ale především kvůli emancipační touze dcery.

Emancipace, ale jenom jako

Představa, že by žila život, ve kterém se jako hodnoty uznávají čerstvě napečené sušenky a sbírka peřím ozdobených klobouků a háčkovaných rukaviček, ji dovádí k šílenství a ve finále k rozhodnutí manžela s dětmi opustit a vydat se vstříc vzdělání a kariéře. Konec sedmdesátých let střídají průstřihy z let šedesátých, jež mají za úkol neprvoplánově poukazovat na společenský progres, který je značný, ne však natolik uspokojivý, aby postavám umožnil bezproblémovou existenci. Žena sice už může studovat na univerzitě medicínu, může se teoreticky stát lékařkou, ale zaplatí za to daň.

Její úmysl pravděpodobně nebude brán vážně, a pokud snad ano a na lékařskou dráhu skutečně nastoupí, zaplatí za to její syn, potažmo nenaplněná role matky a od okolí si vyslouží společenské zavržení. Podobně tak Asiat bude moci studovat a pracovat rovnocenně v americké společnosti, ovšem k tomu, aby si bílé děti hrály s jediným asijským dítětem ve městě, je nepřiměje.

Postava Marilyn, matky Lydie a jejích sourozenců, je téměř identická s postavou Marion z románu Rok vdovou Johna Irvinga. Stejné uvažování, obdobná povaha, identická prchlivost a sobeckost v momentu rodinné tragédie a ztráty dítěte, totožná reakce na neštěstí.

Přes kaskádovitost vzpomínkových útržků, promíchaných s vyprávěnou současností je román především výpovědí o jedné rodině, která vlastně není nijak výjimečná.

Lze ji vnímat jako náhodně vybraný exemplář, na kterém je demonstrována společenská situace 70. let v Americe a zároveň časově přenesitelná prohnilost rodinných vztahů, které se někdo pokusil násilím nacpat do formiček, do kterých se nevešly a vejít nechtěly.

Proto bylo otázkou času, kdy dojde k jejich definitivní erupci a zničení.

Celeste Ng: Vše, co jsme si nikdy neřekli
Odeon, překlad Jana Kunová, 272 stran, 279 Kč

Celkové hodnocení: 90 %

 

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: