Který druh umění jste objevil jako první?

Když mi bylo osm nebo devět, zaujalo mě divadlo. Byl to úžasný pocit. Je příležitostí, jak cestovat a poznávat jiné světy, osobnosti a reality. Ale hudbu, tanec a poezii jsem objevoval takřka zároveň. Všechny ty činnosti mě fascinovaly a nevěřil jsem, že se člověk něčím tak zábavným může živit.

Zdá se mi, že poezie je pro vás na prvním místě. Je to tak?

Ale ano, poezie je základ. Je to způsob zpracování reality a to je to podstatné. Je to užitečný nástroj k dekódování nápadů a emocí.

Vaše letošní album MartyrLoserKing je o horníkovi, který se stane hackerem. Co ho k tomu dovedlo?

Zdálo se mi, že postava horníka, jenž těží koltan a kobalt a který využije materiál, který se využívá k výrobě moderních technologií, může ukázat sílu, které ty zdroje mají. Byla zábava o tom přemýšlet. O člověku, který vyrůstal v místě, kde se tyto materiály přirozeně vyskytují, a ke kterému se dostanou zvláštní síly, jež tyto suroviny produkují. Co když ty síly prosákly do jeho vědomí, zatímco spal?

Koltan distribuuje sílu skrz malé placaté přístroje. To mě přimělo přemýšlet o distribuci moci a o tom, jak by se změnila, pokud by ji využívali lidé, kteří nám poskytují zdroje k jejímu vzniku. Ale abych konečně zodpověděl vaši otázku. MartyrLoserKing se stane hackerem, protože si uvědomí, jak jsou zdroje jeho země a lidé, i on sám, zneužíváni. Není to žádný aktivista, dělá to pro legraci.

Máte pocit, že vaše publikum vnímá poselství, které jste do té hudby vložil?

Nemám ponětí.

Vy se cítíte jako aktivista, nebo se podobným tématům věnujete pro zábavu?

Pro mě je to zábava. Ale není zábava dívat se na svět a mít pocit, že proti vykořisťujícím silám nemáte žádnou moc.

Přece jen je v tom tedy aktivismus, pocit sociální zodpovědnosti a touha zlepšit svět?

Jistě, tyhle pocity mám. Vím, že to je běh na dlouhou trať, ale mě prostě baví to zkoušet. Kdyby mě to nebavilo, nedělal bych to. Asi mám zvláštní smysl pro humor. I v tom je moc umění. Jak zpívali Public Enemy: „Nechat vás všechny zpívat a tančit za zvuků revoluce.“

Když jste před osmi lety nechal firmu Nike použít svou píseň List of Demands (Reparations), byl jste za to kritizován. Vaše odpověď byla, že díky užití té písně jste měl možnost posedět s šéfem Nike a zeptat se ho na špatné podmínky, ve kterých byly jejich boty vyráběny.

A on mi řekl, že přesně na ty samé věci se ho ptá jeho dcera. To je umění tázání se, lidé se nakonec začnou ptát sami sebe a tím může začít změna. Ale mimo to jsem Nike nechal svou píseň použít, protože znám energii a vibrace, které do své hudby vkládám. Je to jako software, který programuji. Vím, co se děje, když ho pustím. Jsou do něj vloženy jisté algoritmy. Tedy vlastně rytmy.

Co vás vedlo při tvorbě komiksu, jejž se chystáte vydat a společně s dalším albem doprovodí desku MartyrLoserKing?

Myšlenka.

O vykořisťování, nerovnosti a distribuci moci?

Ne, spíš o tom, jak by mohla vypadat nejvyspělejší technologická komunita na světě a kde by mohla být. A jaká by byla zábava virtuálně porušovat zákony pro dobro lidí. Vykořisťování a nerovná distribuce moci není nápad, to je realita. Zábavné cesty, jak s tím bojovat, jsou nápady. Všichni se na vykořisťování ve velkém podílíme. Rodíme se do této reality, která je silnější než my.

Jaké umělecké dílo, které jste vytvořil, lidem nejvíc vypoví o vaší osobnosti? S čím byste doporučil začít, kdyby se s vámi čtenáři chtěli seznámit?

Zrovna jsem na Twitteru sdílel na větu: „Jaká je radost přijít k básníkovu dílu a číst jeho knihy jednu po druhé, pozpátku.“

Nerad se držíte konvencí, že?

Záleží, o jaké konvence jde.