Čtvrteční díl nazvaný Děti na prodej byl navíc snůškou několika naivit. Těžko si představit, že by šéf nějakého oddělení odjel s podřízenou novinářkou k případu a pak si neohlídal, aby článek vyšel s názory obou zainteresovaných stran, jak se to sluší. Viktor Saidl to učinil.

Poté nevyrazil tu samou novinářku za to, že se spolupodílela na únosu dítěte. Lidský rozměr je pravda důležitý, k novinářské práci patří, ale co je moc, to je moc.

Je také málo pravděpodobné, že by si reportér ze Ztrát a nálezů jen tak odnesl urnu s popelem jakéhosi Aurelia Čiháka. Ovšem objektivně vzato: pokud vedoucímu toho podniku  řekl, že se pokusí sehnat někoho, komu urna patří, a on mu na to skočil, pak klobouk dolů.

Ještě dvě intimní věci sekly do očí. Richard Staněk, prý reportér z "tajmsů", působil celou dobu hlavně jako hochštapler a je s podivem, že se mu tvrdá šéfová domácího oddělení Alice chtěla několikrát oddat.

A věková finta mladé dívky na fotografa přílohy? Sotva by v dnešní době někdo hloubal nad stykem se čtrnáctiletou. Kór novinář.

Nic ve zlém.